Jsou videa a jsou filmy – cítíte ten rozdíl? Video se natáčí třeba ze svateb, ale pochopitelně při jakýchkoliv jiných příležitostech, ovšem film, to je obvykle autorská záležitost s autorským scénářem, více či méně skutečnými herci, kostýmy a kulisami, a tak dále a tak dále. A přitom oboje se dá dělat stejnou technikou – například Nikonem Z 6 a/nebo Z 6II. Tak nějak také natočili svůj už třetí krátkometrážní autorský film mladí tvůrci, režisér David Van a kameraman Lukáš Hausenblas se svým týmem. A právě s těmito dvěma autory jsem si o novém filmu, a vůbec o natáčení mirrorlesy od Nikonu, povídal.
Rozhovor s Davidem Vanem a Lukášem Hausenblasem
Na úvod bych vás poprosil, abyste se našim čtenářům představili.
„Jsme dva kamarádi, kteří se potkali na střední škole, po níž jsme absolvovali Fakultu designu a umění Ladislava Sutnara v Plzni. Zde jsme pod vedením pedagoga Ladislava Moulise studovali filmovou tvorbu. No a pak jsme si řekli, že bychom se rádi věnovali filmu víc do hloubky, profesionálně. Takže jsme založili naši vlastní značku, kterou jsme pojmenovali Van&Haus. Pod touto značkou tvoříme naše filmy, ale máme i komerční sekci, kde děláme například reklamy nebo třeba videoklipy. Ale to hlavní – ta srdcovka – to je obecně film. Jednou bychom se rádi věnovali jen a pouze filmu – a děláme pro to všechno, aby to tak bylo. Jsme si ale vědomi toho, že je to běh na dlouhou trať.
Zatím za sebou máme tři krátké filmy – když tedy budeme počítat i ten třetí, který je těsně před dokončením. Ale není to o tom, že bychom se snad flákali. I krátký film zabere spoustu času. Je v tom zapojených v podstatě stejně lidí jako u normální stopáže, příprava je taky podobně dlouhá, samotné téma má nějakou váhu. Nedá se říct, že krátký film je nějak zásadně rychleji hotový.“
Musím říct, že máte můj obdiv. Protože většina mladých začínajících videotvůrců se zpravidla vrhne na natáčení svateb a podobných komerčních příležitostí, kde jsou takříkajíc hotové peníze.
„Tento způsob tvorby vás musí bavit. Každý, kdo si to zkusí, velmi brzy zjistí, že to má spoustu různých úskalí, že je náročné udělat to dobře, že těch problémů je hodně, zkrátka není to procházka růžovým sadem. Ale pokud vás to baví, stejně tak brzy zjistíte, že v té autorské tvorbě neexistují žádné hranice. Pořád se dá jít dopředu, tvorba se dá inovovat, příběh můžete pokaždé vyprávět jinak, možností je nepřeberně.
Druhá důležitá věc je mít štěstí na tým, se kterým to děláte. Video nebo film se individuálně, zkrátka v jedné osobě moc dělat nedá, to je týmová práce. My jsme začínali jako dva kamarádi, kteří sice měli nějaké kontakty ze školy, ale celý náš tvůrčí tým jsme si museli najít sami. Protože jsme nestudovali vysloveně filmovou školu, tak hledat osvětlovače, zvukaře a jiné profese, pro nás bylo o něco těžší. Nicméně postupně, zhruba za tři roky, jsme dali dohromady jakýsi stálý tým, se kterým pracujeme, který nám vyhovuje, je kvalitní, a ty lidi si rozumí vzájemně mezi sebou, což je taky velmi důležité.“
Sebe jste představili, teď prosím řekněte něco o vašem posledním projektu. O čem je váš nový krátkometrážní film One of more?
„Film One of more je o mediální síle – o tom, jaký vliv můžou mít média na psychiku lidí. O tom, že i silný člověk může tomu vlivu podlehnout, a může ho to silně ovlivnit. Příběh je vyprávěný skrze 55letou bývalou úspěšnou baletku, která se nachází v těžším životním období, způsobeném různými okolnostmi. Baletka je osamocená, nemá moc s kým mluvit, nemá zpětnou vazbu, je odkázaná na televizi a zprávy, které jí televize přináší. Jednou se rozhodne, že stráví pár nocí ve sklepě svého domu. Přinese si tam i tu televizi, na kterou neustále kouká – a protože sklep je úplně uzavřený, představuje televize její jediný zdroj informací o světě. To se projevuje na její psychice, která je den ode dne horší. Film se odehrává v tříměsíčním časovém horizontu, kdy hlavní hrdince postupně dojdou potraviny a ona se musí rozhodnout, jestli ten sklep opustí nebo tam zemře.“
Hmm…, to vypadá na tak trochu apokalyptický film :-)
„Tak to není :-) Ona v tom sklepě nežije v nějakých polních podmínkách. Má tam například improvizovanou kuchyňku, je to téměř normální byt, i když tedy jakoby více zavřený před světem.“
Váš film vznikal v ateliéru, a já vím, že sklep oné baletky se postupně zmenšoval. Povězte prosím našim čtenářům více detailů o natáčení.
„Točili jsme v pražských Řeporyjích ve studiu Bubec, což je vlastně velká hala sochaře Čestmíra Sušky, který nám zde natáčení umožnil – za což jsme moc vděční. Samotné natáčení bylo poměrně náročné – hlavně kvůli tomu zmenšování prostoru, ale také třeba kvůli tomu, že tam musela být tekoucí voda nebo funkční odpad, který tam i ‚hraje‘.
Film jsme natáčeli chronologicky – jednak proto, aby se herečka dokázala vžít do svojí postavy, ale také kvůli sobě, abychom se v tom neztratili. No a samozřejmě taky kvůli onomu zmenšování kulis. To bylo občas nutné dělat třeba v půlce natáčecího dne, a muselo to proběhnout naprosto bezchybně tak, aby jednotlivé záběry na sebe navazovaly.
Jakožto nízkorozpočtový film jsme kulisy přestavovali ‚ve vlastní režii‘ – my dva, náš architekt Matouš Jeníček, hrozně šikovný kluk, který to celé navrhl, a ještě light designer Michal HōR. Neměli jsme na to žádné Ukrajince :-)“
Aby tomu naši čtenáři správně rozuměli – jak se ten sklep zmenšoval? Jako v Alence v říši divů?
„Nene, zmenšoval se pouze půdorys. Zdi se posouvaly blíž k sobě. Ten samotný prostor ve smyslu výšky byl pořád v ‚lidské’ velikosti.“
Pojďme prosím k technice. Vy jste tento film natáčeli na Nikon Z 6 – a já bych samozřejmě rád znal i ty nejmenší detaily :-)
„Natáčeli jsme na dvě Zetka – na Nikon Z 6 a Z 6II. Občas byla výhoda natáčet na dvě kamery, protože některé scény byly víceméně improvizované, nevěděli jsme přesně kam a jak se bude herečka pohybovat, takže druhá kamera to jistila.“
Omlouvám se, že vám skáču do řeči, ale musím se zeptat: Proč zrovna Nikony Z? Nemusíme si nic nalhávat, Nikony nejsou – zatím – ve video- nebo filmařské branži tak etablované, jako jiné značky. Nikon nebyl sponzorem vašeho filmu, techniku jste si pořizovali sami – o to víc mě to zajímá.
„To máte pravdu, Nikon není ve filmové tvorbě tak vidět jako jiné značky. Nová řada mirrorless typu Z je totiž taková ještě neobjevená oblast, což je trochu škoda. Ale my jsme měli k použití Nikonů svoje důvody, dokonce několik důvodů. Zetka, jedno jaký model, je totiž při propojení s externím rekordérem Atomos Ninja a RAW videem, nanejvýš vhodné prozkoumat – a my jsme to udělali. Byť tedy na Nikon jsme točili i většinu naší předešlé tvorby. Takže Nikon známe důvěrně. Teď šlo o to, prozkoumat RAW video, protože to je jaksi nejvyšší level. Abychom zjistili, že se jedná o skvělý systém. Je to malé a lehké, což nám v prostředí našich zmenšujících se kulis naprosto vyhovovalo, a obrazová kvalita si ničím nezadá s renomovanými filmařskými značkami.
Ono se totiž nedá tak nějak plácnout do větru, že to či ono je lepší nebo horší. Každou kameru je třeba pečlivě otestovat ve specifických podmínkách konkrétního filmu. Naučit se, co ta kamera umí, jaké jsou její hranice, která barva světla jí například dělá problémy… Taky je dobré vědět, do jaké podoby se výsledný film bude barvit. Tomu všemu se dá využití techniky do značné míry přizpůsobit. A pro účely našeho filmu se obě Zet šestky ukázaly jako optimální volba.“
To zní skvěle! Já ale také vím, že jste nenatáčeli Nikoňáckými objektivy, ale anamorfními filmařskými skly.
„Je to tak. Používali jsme přes adaptér tři manuální anamorfní objektivy Sirui – 24 mm, 35 mm a padesátku. Když film, tak ve filmovém poměru stran :-) Ještě poznámka – toto nejsou fullframové objektivy, takže jsme natáčeli na DX režim, s cropem. Nicméně ve videu to v podstatě nehraje roli, i po ořezu máte stále dat víceméně nadbytek.“
Ještě naposledy k technice – když jsem viděl fotky z natáčení, nemohl jsem si nevšimnout, že Zetko se v tom rigu/kleci doslova ztrácelo. Jakou další techniku jste měli na rigu připevněnou? Kromě už zmíněného Atomosu Ninja…
„Byla tam velká externí baterka, která kromě foťáku a Ninji napájela i bezdrátový vysílač, který tam byl připojený taky. Ten sloužil pro přenos obrazu do ‚odkuku‘ externího ostřiče a do monitoru v režii.“
Ooops…, tady asi moje znalosti filmařského příslušenství končí. Jak tomu mám rozumět? Jakože ostřič zaostřoval „wireless“?
„Ano :-) Byl tam asistent kamery, který byl vně kulisy, zatímco já jsem byl s kamerou uvnitř. Ten měl náhledový monitor, na který mu šel obraz z kamery bezdrátově, a on tak mohl ostřit.“
Aha! Takže na kameře byl ještě navíc nějaký elektrický follow focus…
„Přesně tak. Vždycky jsem na něj zavolal z kulisy: ‚Prosím tě Jaromíre, zaostři mi to na to či ono…‘ a fungovalo to. Napište si: Jaromír Motyčka – výborný asistent kamery a taky mimochodem i skvělý kameraman. Jsme strašně rádi, že ho máme v naší partě. Je to člověk, který přesně ví, kam který kabel od čeho patří, co se musí zapojit, aby to fungovalo – a do toho ještě i ‚vidí‘ obraz kamery.“
A i přes to všechno to představovalo malé a řekněme kompaktní filmařské náčiní, že ano?
„Ano. Navíc takto byla osazená jen jedna kamera. Druhá měla připevněný pouze rekordér Ninja – byla to taková ‚handka‘. David ji vždycky popadl, vběhl do kulisy a něco natočil. Její obraz nebyl vidět v režii ani neměla svého ostřiče. Ale zde jsme například úspěšně využívali možnost stabilizace snímače těla Nikonu Z 6.“
Přece jenom ještě jedna technická otázka: Točili jste ve Full HD nebo 4K UHD? V jakém rozlišení se vlastně dodávají filmy do kin, na velká plátna?
„Točili jsme ve 4K UHD. Do kin se filmy dávají v rozlišení 1 998 × 1 080 pixelů – říká se tomu DCP 2K flat.“
Poslední otázka na závěr: Kdy a kde budeme moci váš krátký film One of more vidět? A aby toho nebylo málo, kde je možné vidět vaši další tvorbu, ať už to jsou první dva krátké filmy nebo třeba videoklipy?
Premiéra proběhne v blízké době v letním kině v Praze. Vstup bude zdarma a může se přijít podívat úplně každý. Informace o termínu brzy naleznete na našem facebookovém profilu Van&Haus. Další info o naší tvorbě, ale na Facebooku najdete už nyní :-)
AKTUALIZACE:
Premiéra proběhne 6. 7. 2021 ve 21.00 h v podobě venkovní projekce ve Studiu Alta v karlínské Invalidovně (západní křídlo Invalidovny, Sokolovská 136/24, Karlín, 186 00).
Při premiéře nového filmu One of more zároveň promítneme i předchozí dva krátké filmy: Pa’lante a Deformér. S tím, že Pa’lante toho dne bude mít také premiéru, protože ta byla loni kvůli pandemii o rok odložená.
Děkuji za rozhovor pánové. Moc se těším, až uvidím váš nový film!
Ja se natáčel krátký film One of more
Krátký film One of more
scénář a režie: David Van |
