Předpokládám, že vysvětlovat čtenářům Nikonblogu pojem hloubka ostrosti by bylo příslovečným nošením dříví do lesa. Nebudu proto objasňovat podstatu, omezím se pouze na konstatování, že práce s hloubkou ostrosti je jedním ze základních stavebních kamenů dobré fotografie.
Všichni víme, že účinně a smysluplně se s ní dá pracovat pouze u zrcadlovek, přesněji řečeno u fotoaparátů s „větším než malým“ snímačem – a tím i „větší než miniaturní“ ohniskovou vzdáleností optiky. Jakousi hranicí je Nikon 1 s jednopalcovým čipem a dlužno dodat, že i zde už je to takříkajíc na hraně využitelnosti (s delšími ohnisky a krátkou předmětovou vzdáleností však ano). U všech aparátů s menšími snímacími prvky se v podstatě s hloubkou ostrosti kreativně pracovat nedá, naopak čím větší snímač, tím lépe. Nejlépe je samozřejmě v hospodě „U fullframů“…
Potmě nevidíš
Abyste mohli s hloubkou ostrosti pracovat, musíte ji vidět. U zrcadlovek k tomu odjakživa sloužil čudlík někde na těle, který dočasně zacloní objektiv na pracovní clonu, abyste v hledáčku mohli sledovat obraz se stejnou hloubkou ostrosti jako bude mít následně pořízený snímek. Jenomže to má hned několik ale…
Jednak tento ovladač všechny stroje nemají a neexistuje ani možnost nakonfigurovat pro tuto funkci jiný ovládací prvek. Je to s prominutím pitomé, ale realita taková je. Za druhé v malých hledáčcích nejlevnějších modelů toho stejně moc nevidíte. Můžete mi věřit – můj zrak sice slábne, ale rozdíl mezi polo-, neřkuli profesionálním strojem s velkým zvětšením hledáčku a amatérskou zrcadlovkou se zvětšením výrazně menším je prostě zcela jasně viditelný, i když máte několik dioptrií. To, co ve velkém hledáčku vidíte, se v menším provedení ztratí.
Dalším problémem je velké clonění. Třeba makrofotografové to velmi dobře znají: Zacloníte na F22 a ono tlačítko na hloubku ostrosti je vám – pokud zrovna nepaří letní slunce – k ničemu, jelikož obraz v hledáčku tak ztmavne, že v něm není téměř nic vidět.
Pomůcky povoleny
Jak ale napovídá titulek tohoto článku, hloubka ostrosti se naštěstí dá vypočítat. Stačí znát tři hodnoty: Předmětovou vzdálenost, ohniskovou vzdálenost objektivu a pracovní clonu. Nemusíte se bát, nebudu vás nutit oprašovat kalkulačky či snad logaritmická pravítka, sáhneme po moderní technice. Začnu mým oblíbeným iPadem. Mezi několika aplikacemi pro výpočet hloubky ostrosti jsem si vybral Simple DoF Calculator.
Jde o prográmek, který je sice placený, nicméně 1,59 eur vás asi nezruinuje, nehledě k tomu, že existuje také ve verzi pro iPhone, což jeho „akční rádius“ výrazně rozšiřuje.
Použití je velmi jednoduché – pracovní plocha má dvě záložky pro dva různé typy těl (spíše skupiny těl podle velikosti snímače). Dole pak zadáte pracovní clonu, ohnisko použitého objektivu a předmětovou vzdálenost, která může být s přesností na jednotky centimetrů.
Pak už jen sledujete výsledek ve střední části pracovní plochy aplikace. Jednoduché, výstižné a praktické. Nenechte se pouze zmást, že hloubka ostrosti vychází například u Nikonu 1 menší než u DSLR s DX, neřkuli FX snímačem. Program pracuje s fyzickým ohniskem – nikoliv přepočítaným na ekvivalent kinofilmu. Je to ostatně logické – na objektivu také nemáte natištěno ohnisko „cropnuté“, nýbrž skutečné.
Na co používám program pro výpočet hloubky ostrosti?
Ve velkých hledáčcích dražších těl tedy hloubku ostrosti obvykle dobře vidím, problém nastává se snižující se kvalitativní třídou, zde už mám s vizuálním posouzením velké až neřešitelné problémy. Takže honem k iPadu, zadat potřebné hodnoty a podle toho zaclonit… V praxi jde o situace, kdy fotografuji například produktové snímky a potřebuji mít proostřenou určitou oblast, v poslední době jsem si ale zvykl používat tuto pomůcku také pro natáčení videa – opět technického, například videotutorialů. Obecně tedy využívám výpočet hloubky ostrosti v případech, kdy mám fotoaparát na stativu v neměnné vzdálenosti od námětu a řeším odkud kam potřebuji mít pokrytou hloubku ostrosti. Na streetfoto to fakt není… |
Jak jsem již napsal, pár dioptrií můj zrak vyžaduje, byť dioptrická korekce hledáčku to zatím pokrývá. (Mimochodem – pro vaše pobavení – moje oční lékařka má oblíbený bonmot: „A lepší to už nebude…“)A na webu? A co Android?
V tomto případě je naprosto zbytečné udávat konkrétní příklady. Prostě zadejte do vyhledávače „hloubka ostrosti“ nebo „výpočet hloubky ostrosti“, případně (v Googlu či jiných „cizích“ vyhledávačích) obecně DOF, což je anglická zkratka pro hloubku ostrosti – Depth of Field. Vyskočí na vás mnoho odkazů a drtivá většina z nich bude použitelná.
Nemohu diskriminovat ani uživatele „chytrých věcí“ s operačním systémem Android. Vy zadejte do vyhledávače slovní spojení „android dof calculator“ nebo podobné. Nemusíte mít obavy, i na vás vývojáři mysleli. Takže šťastnou ruku při výběru všem!
5 komentáře
Pro android doporučuji DOF Calculator. K výběru je typ fotoaparátu, ohnisková vzdálenost objektivu, clona, vzdálenost objektu a volba měrné jednotky na výstupu (cm, m, ft, in)… plus možnost výběru různých způsobů zobrazení výsledků. Aplikace je free.
Všude se zdůrazňují 3 parametry pro hloubku ostrosti, tedy předmětová vzdálenost, pracovní clona a ohnisková vzdálenost, ale zapomíná se na čtvrtou promennou a právě ta čtvrtá proměnná je zdrojem mnoha nejasností. Konvenční výpočet DOF totiž ze čtvrté proměnné udělal konstantu nebo lépe řečeno soubor konstant, čímž většinu lidí přiměl ji vyjmout ze svých úvah.
Vnímaná hloubka ostrosti je totiž zásadně závislá na tom, z jaké vzdálenosti se díváme na výřez obrazu, přinášený objektivem určité ohniskové vzdálenosti. To je ta čtvrtá zásadní proměnná, docela dost komplexní proměnná, nicméně konvence z ní udělaly konstantu, nad kterou se nepřemýšlí.
a) Výřez skutečnosti je dán průnikem kruhu vykresleného snímačem a rozměrů snímače. Jak známo, tak objektiv s ohniskovou vzdáleností f=20mm je pro velký snímač ultraširokáč, pro malý snímač je to vlastně teleobjektiv. Takže výpočet DOF zahrnuje konstantu zohledňující ten výřez daný snímačem. Tečka. Ovšem jaksi už mnohým nedochází, že jakmile děláme v PC jakýkoliv větší ořez, tak pro výslednou fotku je to totéž, jako bychom krájeli ten snímač a konstanta pro výpočet DOF se tím mění na menší snímač, tedy že DOF výsledné fotky se ořezem zmenšuje!!!!
b) druhý aspekt tohoto čtvrtého parametru je ječtě důležitější. Pozorovací vzdálenost. DOF si bere za konvenci to, že pozorovací vzdálenost má být taková, abychom jedním netěkavým pohledem viděli celou fotku naráz. Konvenční pozorovací vzdálenost. Pak když výpočet DOF tvrdí, že od 2 metrů do nekonečna vidíme vše ostré, tak to tak skutečně je. Ovšem co každý z nás občas případně někdo stále dělá? Na 24-palcový monitor si dá plné rozlišení 36 MPx fotografie a diví se, že nevidí ostrou oblast od 2 metrů do nekonečna, ale jen dejmetomu od 3 do 10 metrů a předtím a za tím už to má ostrost nižší. Jasně, když nemá v zorném poli celou fotku, ale drobný výřez. Musel by dát do výpočtu rozptylový kroužek nikoliv pro full frame Nikon D800, ale rozptylový kroužek pro miniaturní kompakt. Protože tak malý výřez má právě v zorném poli. Nebo když koukáte z půl metru na tisk z velkoformátového plotteru, tak taky vidíte změnu ostrosti tam, kde ji podle výpočtu DOF vidět nemůžete. Takže každý kdo chce vypočítat hloubku ostrosti, měl by si pečlivě vyzkoušet, jaký rozptylový kroužek je pro tu konkrétní potřebu optimální. A mohou to být skutečně zlomky konvenčních rozptylových kroužků.
Takže máme 4 parametry místo tří.
Jenže v reálném světě existuje bohužel ještě 5. parametr a tím je konstrukční nedokonalost širokoúhlých objektivů, zvláště pak zoomů a zvláště pak širokáčů pro malé snímače.
Tyto širokoúhlé zoomy pro APS-C a menší snímače ve většině případů přináší hloubku ostrosti podstatně menší (!!!!), než udává výpočet DOF pro JEDINOU čočku. Ono totiž se mlčky předpokládá, že objektiv zložená z 15 optických členů se fyzikálně chová jako jediná spojná čočka. Jenom někdy, například u takové Sigmy 10-20 ani náhodou. Vypočtěte si hloubku ostrosti pro f=10mm a F8 dle DOF kalkulátoru pro předmětovou vzdálenost třeba 10 metrů a pak si udělejte takové fotky Sigmou 10-20, případně jiným podobným sklem,. A porovnejte. Uvidíte rozpor v řádech stovek procent proti výpočtu.
Zkuste na Sigmě 10-20 ostením na hyperfokál mít ostré nekonečno. Nemožné.
Jednou z neznámých výhod Nikkoru 10-24 je to, že oproti Sigmě má větší hloubku ostrosti, ale přesto nedosahuje parametrů výpočtu DOF. To takové pevné široké sklo na full frame nebo středoformát bude s DOF občas i souhlasit. Levné zoomy na malé snímače ani náhodou. Takže řeči o tom, že je lhostejné kam zaostříte na f=10mm a F8, to je teorie, praxe je jiná. Pak se můžeme divit, že chyba autofokusu na Sigmě 10-20 pro f=10mm a F8 je vidět, zatraceně hodně. Vždyť to dle DOF kalkulátoru není možné. Dle kalkulátoru nikoliv, ale v reálném světě zřetelně.
oprava: …průměr kruhu vykreslený objektivem…
Tomáši, díky za vaše výborné příspěvky, se kterými se samozřejmě nedá nesouhlasit, byť chování objektivu Sigma na Nikonblogu samozřejmě v rámci zachování serióznosti nemohu hodnotit ;) Jen si dovolím poznámku, že tento článek vzniknul jako ukázka „orientačního zjištění“ hloubky ostrosti, nikoliv jako akademický text. Ale ještě jednou díky za vaše poznámky – jsou velmi přínosné.
To jsou Nikonisté opravdu tak omezení a zahledění do své značky, že je na jejich fóru objektivní debata o kvalitách objektivů napříč značkami tabuizované téma? To snad né :-D