Dějiště člověka v časopisu FOTO 48

Co je ono Dějiště člověka, jakožto podtitul nebo chcete-li téma prvního letošního čísla časopisu FOTO? Mohli bychom si pod tím představit leccos, nicméně z upoutávky se dozvídáme, že téma 48. čísla časopisu FOTO pátrá po podobách architektonického prostoru v současné dokumentární fotografii. Takže focení architektury? Ano, ale pravděpodobně ne tak, jak si fotografii architektury normálně představujete…

Přiznám se, že v anonci mě trochu provokuje konec věty, kde se píše o současné dokumentární fotografii. Pojem dokumentární fotografie vnímám spíše ve smyslu humanistického dokumentu, zkrátka fotky s lidma – abych to vyjádřil úplně jednoduše. Člověčiny si však v časopisu FOTO 48 moc neužijete. I když… neznamená to, že nejsou-li na fotografiích lidé, ona člověčina není přítomná. Viola Hertelová na to nahlíží ve svém úvodním článku těmito slovy:

Myslet architekturu

Nebojím se napsat, že všichni zde prezentovaní autoři, jsou tvůrci navýsost přemýšliví. Architekturu nezachycují ve stylu „krásné fotky krásného baráku“, nýbrž uvažují – potažmo pak fotí – v kontextu prostředí, ale také v rámci svých myšlenkových přesahů. Ne každý (jako třeba já) asi pochopí soubor Jany Šturdíkové, která zachytila spousty detailů interiéru bratislavského činžovního domu, ve kterém žila ona i její rodina. Vypínače, tlačítka a návody k výtahu, dveřní kliky, zámky, splachovadlo…

Ale zase budete možná souznít (jako třeba já) se snímky Jana Vranovského z japonského Tokia. Které ovšem také nevypadají jako Tokio, jak ho znáte z běžných fotografií. Ostatně tento autor se mimo jiné zamýšlí nad názorem – cituji:

„Domy se dnes často navrhují pro fotky. Jelikož je fotografie jedním z hlavních komunikačních kanálů v globalizovaném světě, je pro studia přirozeně důležité, jak jejich práce vypadá na snímcích. A skutečně se i stavby často projektují tak, aby vytvářely kompozičně přesvědčivé obrazy, Které prodají celý projekt. Jestli je to špatně, nebo dobře, do toho se teď asi nemá smysl pouštět.“

F48 — Dějiště člověka

Zdroj: časopis FOTO

„Už od dob antiky odrážela architektura ideály společnosti. Ač se mezitím mnohé proměnilo, stavěný prostor dodnes zůstává dějištěm člověka a jeho činnosti, který fotografie může ve svých svědectvích zachytit, pustíme-li ji ke slovu.“

Téma 48. čísla časopisu FOTO pátrá po podobách architektonického prostoru v současné dokumentární fotografii. Na 115 stránkách se představí kurátorovaný výběr autorů, kteří ve svých snímcích sledují jak stavěné prostředí, tak prostor lidský. Zalistujte tvorbou Jana Vranovského, Vojtěcha Veškrny, Violy Hertelové či Jany Šturdíkové a pokuste se společně s námi nalézt nové perspektivy.

„Tak jako je pro fotografa nosným pilířem vlastního vyjádření nahlížet na člověka, je i motiv architektury ve fotografii přirozeným vyústěním úsilí reflektovat lidské prostředí. Architektura coby hmotná obálka lidských aktivit nám při pohledu hledáčkem může vyjevit mnohé společenské významy a stát se tak skutečným dějištěm člověka. Jenže můžeme dnes s jistotou určit, kdy fotograf svým snímkem zachycuje pouhý obraz stavby a kdy naopak přináší skrze prostorový výjev hlubší svědectví o kontextu dobovém či společenském ve smyslu dokumentu?“ uvažuje v úvodníku tématu Viola Hertelová. Obdobnou šířku přístupů pak nabízí také výběr následujících otištěných prací.

Fotografující architekt Jan Vranovský zrcadlí vlastní úvahy o emergenci měst do svých snímků. Cyklus Parallel World proto provází na stránkách revue také velký rozhovor, kde autor objasňuje nejen své tvůrčí záměry, ale také přibližuje život v japonské metropoli, kde tento cyklus vznikal. Jana Šturdíková zachycuje prostor docela jinak. Skrze fragmenty interiéru v podobě částí oken, vypínačů a klik vypráví příběh proměny jediného domu. Na stránky časopisu FOTO se vrací po několika letech fotograf Vojtěch Veškrna se sérií připravenou ve spolupráci s pražským CAMPem o veřejném prostoru a městské divočině. S redaktorkou revue architektkou Violou Hertelovou vedl rozhovor o možnostech obrazové kritiky architektury skrze fotografii Tomáš Hliva. Autorka tak poprvé prezentuje vedle textů i svou fotografickou tvorbu zaměřenou na nejistou budoucnost společnosti odrážející se v podobě dnešní architektury. Pomyslnou fotografickou ikonou se stal Jaroslav Beneš, jehož abstraktní snímky architektury završují pak celé téma tohoto čísla.

Několikastránkový soubor slovenského autora Adriána Švece, který časopis v podobě celostránkových printů přináší, je niternou sondou do prostředí současného Polska. Sled zdánlivě banálních a nesouvisejících černobílých výjevů nám snímek po snímku poodkrývá osobní pohled na prostor jednoho národa. Národní otázka rezonuje i v rubrice útržek, kde se obrazová takříkajíc báseň Viktora Kopasze o utopické budoucnosti snoubí s básní literární Mayi Angelou. Celé číslo doplňují subjektivně laděné dokumenty polské umělkyně Krystyny Dul a české fotografky Violy Hubáčkové, citlivě mapující vrženost člověka do dějiště jeho vlastního mentálního prostoru.

Revue FOTO není pouhým magazínem, nýbrž tištěným artefaktem. Za vůní každého jednoho printu stojí kvalitní technologie ofsetového tisku na papírech IQ ofset, Munken Lynx a Arctic Volume White.

story Jakub Šikula
profil Viola Hertelová
téma Vojtěch Veškrna
téma Jana Šturdíková
soubor Adrián Švec
rozhovor Jan Vranovský
ikona Jaroslav Beneš
talent Viola Hubáčková
autor Krystyna Dul
útržek Viktor Kopasz a Maya Angelou