Czech Press Photo 2015. Předvídatelné a s očekáváním na konci

V pondělí 12. října byly vyhlášeny výsledky 21. ročníku české fotožurnalistické soutěže Czech Press Photo. S komentářem bych se v podstatě nemusel nijak snažit – stačilo by zkopírovat a mírně poupravit text z minulého roku. Ano, silný důraz na uprchlickou krizi v Evropě se dal očekávat, bez toho by to byla naprostá ignorance až provokace. Jeden by ale očekával, že České Press Photo „zmapuje“ také tuzemskou problematiku uprchlíků. Kde jsou šibenice na Václavském náměstí, Čechy Čechům, Tomiové Okamurové a jemu podobní? Kde jsou české uprchlické tábory? Ani jedna fotografie. A že ve výsledcích vídáme stále stejná jména? To už vážně ani nechci komentovat…

Černobíle v pohybu

Protože veškeré láteření je, jak se zdá, příslovečným házením hrachu na zeď, rozhodl jsem se letošní ročník CPP dál komentovat už jen pozitivně – představit vám fotografie nebo série snímků, které mě skutečně zaujaly.

I já bych byl za ignoranta, kdybych uprchlickou krizi alibisticky hodil za hlavu. Pro mě však nezvítězila fotografie Jana Zátorského, nýbrž série Milana Jaroše (Respekt) Exodus – cesta s uprchlíky z ostrova Lesbos do chorvatského Tovarniku, za niž dostal první cenu v kategorii Reportáž. Tedy po pravdě: ze série bych ponechal asi tak tři až čtyři snímky, čímž by se ale její hodnota nijak nesnížila.

Trochu mě překvapilo, že tak „barevná kategorie“, jakou je Sport, letos finišovala výhradně v černobílém provedení, ale to není nic proti černobílé fotografii. Z výsledků mě však oslovila pouze série Zimní plavci Petra Kleinera. Druhé místo, parkouristé Hynka Glose a čestné uznání Michala Čížka za sérii Black and white winter sport portfolio, mi – nemohu si pomoci – připadají slabé, slaboučké… Zato u třetího místa – série Dostihy a žokejové taktéž od Petra Kleinera, která rozhodně špatná není – se mi neodbytně v hlavě honila myšlenka na jakousi podivnou „obsesi koníčky“ v této fotožurnalistické soutěži. Až sem jednou přiletí mimozemšťané a budou zkoumat náš život na základě výsledků CPP, nutně dojdou k názoru, že v Česku minimálně půlka národa musí jezdit steeplechase. Faktická poznámka: Letos pouze s tou změnou, že Romana Vondrouše vystřídal Petr Kleiner.

Šachy, letiště a tenis…

U černobílé fotografie ještě zůstaňme. Radek Kalhous (Mafra) vytvořil zajímavý „konceptuálně-krajinářský“ projekt Krajiny ze tmy, za který si vysloužil 2. místo v kategorii Příroda a životní prostředí. Dvěma skvělými černobílými sériemi dominuje v kategorii Umění a zábava Michael Hanke. Přiznávám, že se nedokážu pořádně rozhodnout, zdali je lepší 2. místo – Šachy nebo Čestné uznání za Letecký den.

Nemohu samozřejmě nevzpomenout cenu Nikon Sport Awards, kterou letos získal David Taneček (ČTK) za snímek ze série Evropské hry Baku 2015 a také Filip Singer (EPA) za cyklus Australian Open 2015.

Ženy o ženách

Teprve třetím rokem se v Czech Press Photu objevuje také kategorie Video, ve které se vyhlašuje Online aktualita a reportáž a Online feature. Abych dodržel svůj slib, že budu psát jen o tom, co mě zaujalo, musím uvést osmiminutové video Nezlomné, dámského týmu cestovatelek a publicistek Lenky Klicperové, Jarmily Štukové, Olgy Šilhové a Markéty Kutilové.

Pod novým vedením

Docela by mě zajímalo, zdali CPP má za úkol – lépe řečeno: jestli je jejím cílem – „pouze“ vybrat nejlepší fotografie z těch, které do této soutěže její účastníci zaslali nebo jestli se chce tvářit jako instituce (ona to v jistém slova smyslu instituce také je), která má nebo by spíše chtěla volbou vítězných snímků určovat směr, jímž se má fotožurnalismus v Česku ubírat, ovlivňovat vizuální prostor, vytvářet vlastní obrazový svět… Nejspíš to bude, ať už záměrně nebo nechtěně, kombinace obojího. Fotografové pošlou „nějaké“ snímky, porotu tvoří „nějací“ lidé. Výběr oceněných snímků nikdy nebude, když to vyjádřím poněkud pitomým slovem, objektivní. Fotografie se nedá exaktně změřit, zvážit či rozložit na jednotlivé komponenty. Každý snímek může na různého diváka působit jinak a už jen tato skutečnost dává porotě nezáviděníhodnou úlohu.

Czech Press Photo má za sebou 21 let existence, a jak se zdá, nastal čas pro změnu. Na pondělní tiskové konferenci byl oznámen odchod zakladatelky a ředitelky CPP Daniely Mrázkové. Kdo ji nahradí? Opět to bude žena – fotografka, cestovatelka a galeristka Veronika Souralová, „které bude pomáhat“, jak zaznělo v komentáři videa z tiskovky, Herbert Slavík. Změny, které se Czech Press Phota dotknou, budou představeny 15. prosince, do té doby lze jen spekulovat nebo zůstávat v klidu či nervózním napětí.

Osobně neočekávám žádné převratné novinky – „princip soutěže“, tedy zaměření na fotožurnalistiku, logicky musí být zachován, co se může změnit, jsou kategorie, způsob hodnocení zaslaných snímků a další drobné díly mozaiky Czech Press Phota. Důležité ale je, že to může vést k novým pohledům a tím i zajímavějším výsledkům. Nechme se překvapit, nicméně letošní ročník, ať se na mě nikdo nehněvá, je prostě tak trochu nuda…

Celkové výsledky Czech Press Phota 2015 a další informace hledejte na webu CPP.