Create Your Light: Fotografování alpské krajiny se Stefanem Forstrem

Rok 2021 začneme inspirací v žánru, který miluje většina fotografů. Kdo by nezdvihl fotoaparát k oku, když se před ním rozprostře dechberoucí krajina?

Výzva #CreateYourLight pokračuje 18. tématem: #ShootingLandscapePhotos. Tento žánr vám může přinést nekonečné potěšení nejen ze samotného focení, ale také z pohybu ve volné přírodě.

Stefan Forster je fotograf přírody z východního Švýcarska. Vydal se do alpské krajiny s Nikonem Z 7II, aby nafotil krajinářské snímky a sdílel svoje tipy, jak kalkulovat s počasím a pracovat s objektivy, abyste zachytili dokonalé světlo. Přijměte naše pozvání, a připojte se k výzvě i vy!

„Být krajinářským fotografem je moje vášeň, protože jsem byl vždy dítě přírody. Stejně jako pro mnoho dalších krajinářských fotografů, je i pro mě výzvou, zachytit unikátní záběry a vyhnout se okoukaným pohledům. To je důvod, proč rád zkoumám odlehlé oblasti bez cest, a vyhledávám nezvyklé povětrnostní situace. Chci vytvořit záběry v jedinečných momentech.“

Odvaha fotit z ruky

Většinou navštívím místo mnohokrát před tím, než nastane správný okamžik, kdy je světlo speciální a mně se vydaří záběr. Když mě Nikon požádal, abych vzal nový model Nikon Z 7 II do rakouských Alp, měl jsem jen dva dni na focení místa, na kterém jsem nikdy předtím nebyl. Pokud máte na novém místě málo času, může vám pomoci focení z ruky.

Fotografování krajiny z ruky není obvyklé, ale přináší svobodu zkoušet nové perspektivy a mnohem rychleji reagovat. V relativně krátkém čase můžete stihnout čtyři nebo pět perspektiv určité oblasti v dobrém světle.

Přiznám se, nemám rád rozkládání stativu a čekání. Naopak miluji Z 7II, protože mně dává svobodu pohybovat se volně. Jakoby byl systém stabilizace VR vyvinutý pro mě! Fotoaparát je dostatečně odolný, abych si o něj nemusel dělat starosti, když se při honbě za světlem rychle přesouvám z jednoho místa na druhé.

Lovit světlo, pro mě znamená znovu a znovu se vracet na místo, dokud nebude to správné světlo. Anebo ho doslova nahánět, například sledovat díru v oblacích. Proto musíte být schopni se rychle přesouvat.

Hon za světlem

Jsem lovec světla, a hodně času trávím honbou za neobyčejným počasím a světelnými jevy, jako jsou lentikulární mraky ve velmi specifickém světle nebo formaci.

Všechno je o zákonitostech v krajině a o počasí. Když si focení organizuji sám, všechno plánuji! Před tím, než odjedu na místo, podívám se na webkamery, abych měl o tamější krajině představu. Když na místo dorazím poprvé, málokdy rovnou fotografuji. Trávím čas zkoumáním a hledáním čehosi magického v perspektivě.

Ani nádherná krajina či kompozice nestojí za nic, když nemá krásné světlo. Světlo, v němž jsou i mraky, je nejdůležitější. Čistě modrá obloha je nezajímavá. Šedá obloha je nudná. Potřebuji mraky.

Zákonitosti versus nevyzpytatelnost počasí

Vyplatí se investovat čas a námahu, a naučit se zákonitosti počasí a typy mraků. Nemůžete se vždy spoléhat jen na štěstí. Myslím, že až 80 % krajinářské fotografie je o plánování a poznání, a jen 20 % je o štěstí. Jako krajinářští fotografové máme k dispozici nástroje, o jakých naši předchůdci ani nesnili – a já je využívám všechny!

Dívám se na satelitní snímky, abych měl představu, jak se vyvíjí počasí. Podle toho se rozhoduji, kdy se vydám do terénu. Důležitý je i směr větru. Když jej znáte, budete také vědět, které mraky přichází.

V krajinářské fotografii to může být jednodušší než si myslíte. Například většina oblastí světa má typický povětrnostní vzor, známý jako počasí v týlu tlakové níže, který následuje po studené frontě. Můžete si to načasovat. Když s blížícím se večerem odchází studená fronta, je velká šance, že poslední paprsky zapadajícího slunce (směr samozřejmě závisí na vaší poloze) zasáhnou oblaka ustupující studené fronty. Je to nádherné. Nicméně přes všechno studium a důkladnou přípravu se i tak může stát, že vás počasí překvapí. Počasí není na sto procent předvídatelné a vypočitatelné.

Vzory a sluneční hvězdy

Vždy v kompozici hledám vzory. Líbí se mi, když je v popředí něco speciálního a obloha s mraky. Miluji vzory, které vytváří světelné paprsky, a když ze slunce vzniká hvězdička. Na to je potřeba objektiv s vhodnými lamelami clony.

Když slunce vyfotíte mobilem, zůstane z něj přeexponovaná žlutá nebo bílá skvrna. Myslím si, že slunce by mělo být prvkem účelně zakomponovaným do obrazu.

Objektivy Nikkor Z jsou pro zachycení slunce perfektní. Zvlášť se mi líbí pevný Nikkor Z 20 mm f/1,8 S a nový Nikkor Z 14–24 mm f/2,8 S. Při focení slunečních paprsků nesmíte zapomenout na správné nastavení clony (přiclonění na vyšší hodnotu). Nejraději fotím mezi F13 až F16, nikdy ale ne víc než F22, protože potom se už projevuje difrakce – kresba měkne.

Filtry a úhly snímání

Filtry jsou povinnou výbavou krajinářského fotografa. U 80 % svých záběrů používám polarizační filtr. Nový objektiv Nikkor Z 14–24 mm f/2,8 S má plochou přední čočku, takže můžete použít i klasické závitové filtry. To je velká výhoda.

Když fotíte alpskou krajinu, viditelnost může být omezená částečkami vody ve vzduchu, které odráží světlo (opar). V takových případech pomůže polarizační filtr zdvojnásobit vaši pozorovací vzdálenost, a zbavit vás oparu v obrazu.

Na to, aby byl účinek polarizačního filtru co největší, musíte fotografovat pod určitým úhlem ke slunci. Nejlepší výsledky dostanete, když slunce svítí ze strany ve zhruba 90stupňovém úhlu. Takové světlo mám zároveň nejraději, protože slunce vytváří výrazné stíny a 3D efekt.

Exponování na světlo

Dynamický rozsah mirrorless fotoaparátů Nikon je tak široký, že dovoluje naplno využívat exponování „na světla“. Když exponujete na světla, nastavujete expozici fotografie nejvíce, jak je to možné při základní hodnotě ISO. Zachytíte tak maximální množství světla.

Nastavte fotoaparát tak, abyste v elektronickém hledáčku viděli histogram. Pomůže vám to perfektně exponovat. Nejjasnější bod v histogramu (hory) musí být co nejblíž k pravému okraji (100% bílá), ale bez toho, aby se dotknul okraje histogramu. Pro mě je nejlepší, když histogram ukazuje nejjasnější bod kolem 98–99 % bílé.

Dynamický rozsah Nikonu Z 7II je velmi dobrý, díky čemuž můžete v postprodukci kresbu z tmavých míst jednoduše vytáhnout. Přepálená světlá místa ale obnovit nemůžete, proto je třeba exponovat na ně.

Manuální nastavení vyvážení bílé

Mnoho lidí si myslí, že při fotografování není třeba nastavovat vyvážení bílé, protože je to jednodušší v postprocesu. Když se chci vrátit k fotografiím, které jsem pořídil například před dvěma roky, není pro mě jednoduché v počítači upravit vyvážení bílé. 

Uběhne-li delší čas mezi focením a zpracováním fotek, je lepší mít správně vyváženou bílou už na místě při fotografování. Používám plně manuální nastavení vyvážení bílé. Umožňuje přesné nastavení teploty ve stupních Kelvina. Od té doby, co fotografuji s mirrorless Nikony, vidím přesně barevné podání na displeji dřív, než stisknu spoušť.

Dobré nastavení záleží na světelných podmínkách, obecně však (v průběhu dne) nastavuji teplotu mezi 5 750 až 6 250 K. Když zapadá slunce, volím hodnotu až do 7 000 Kelvinů, v průběhu západu nazpět na 6 500 K a po západu až na 8 000, 9 000, dokonce až 10 000 K.

Ostrost od popředí do pozadí

Chci, aby moje fotografie byly ostré  v celém obrazu. Abych toho dosáhl, nastavím hyperfokální vzdálenost objektivu. Když je na tuto vzdálenost objektiv zaostřený, při dané cloně dosáhne největší hloubky ostrosti.

Čím větší je úhel záběru (širokoúhlejší objektiv), tím kratší je hyperfokální vzdálenost. Pokud fotografuji se zoomem 14–24 mm, hyperfokální vzdálenost pro ohnisko 14 mm při cloně F8 je přibližně 1,2 m. Je to mnohem blíž ke mně, než kdybych fotil ohniskem 20 mm. Čím menší je ohnisková vzdálenost objektivu, tím větší je hloubka ostrosti.

Líbí se mi, když je na fotografii ostré popředí, střed, pozadí i obloha. V tomto ohledu jsem klasický krajinářský fotograf.

Minitip Nikon školy

Chcete-li na svém objektivu nastavit hyperfokální vzdálenost, můžete si najít na internetu „grafy hyperfokální vzdálenosti“. Na mnoha webových stránkách si můžete stáhnout tabulky s hyperfokální vzdálenosti pro různá ohniska a pracovní clony.

Tip Nikon školy: Jak nastavit vyvážení bílé manuálně

Manuální vyvážení bílé nastavíte jednoduše v i-menu fotoaparátů Nikon Z – tedy po stisknutí tlačítka i na zadní stěně. Zvolte nabídku Vyvážení bílé a dále možnost K. Stisknutím křížového voliče dolů vstoupíte do další úrovně menu, kde zvolíte požadovanou hodnotu teploty chromatičnosti.

Ta se měří a udává ve stupních Kelvina. Všeobecně označujeme světlo jako teplé (svíčka, wolframová žárovka), normální (někdy také „denní“) a studené (starší typy zářivek, zamračená obloha). Spektrum přechází od teplé oranžové přes neutrální bílou až ke studené modré. Teplé barvy mají nízkou hodnotu stupňů Kelvina – např. 2 400 K, kolem 5 600 až 6 500 K představuje „bílé“ světlo při jasné obloze, v horách to ale může být 15 000 K i více.

Použijete-li přednastavené volby vyvážení bílé ve fotoaparátu (sluníčko, mráček, stín…), fotoaparát automaticky vybere správné nastavení barevné teploty. Pokud však chcete mít nad nastavením plnou kontrolu, dejte na Stefanovy rady a nastavujte bílou manuálně.

Nemusíte mít strach – pokud se vám nepodaří nastavit hodnotu správně, v RAWu ji můžete kdykoliv změnit bez ztráty kvality.