Vynikající česká fotografka Dagmar Hochová bohužel v roce 2012 opustila tento svět, byť ve věku požehnaném a naplněném. Její manžel Zdeněk Reinhardt pak o rok později věnoval její fotografickou pozůstalost Moravské galerii v Brně coby instituci, která se fotografii věnuje velmi důkladně a systematicky. Další zhruba rok pak trvalo, než byla 19. prosince 2014 ve výstavních prostorách Camera Uměleckoprůmyslového muzea Moravské galerie v Brně otevřena výstava s lakonickým názvem Dagmar Hochová 1926/2012.
Kurátor Jiří Pátek k tomu říká:
„Komplexní zpracování fotografické pozůstalosti Dagmar Hochové bude trvat několik let. Už nyní, ve fázi základního zmapování, se ale dá tušit, že hlubší ponor přinese řadu překvapení a zřejmě i otázek. Expozice představující 98 černobílých fotografií a audio projekci, výhradně z pozůstalosti fotografky, je výběrem několika autorčiných silných témat. Převážně těch, kterým se věnovala dlouhodobě.“
Opustit zajeté koleje
Stejně jako každý významný autor, také Dagmar Hochová má svůj styl, jímž bylo její dílo dlouhodobě prezentováno a identifikováno na veřejnosti, v katalozích, odborných publikacích, učebnicích… Jako téměř vždy však jde o zjednodušující pohled a pokud znáte tuto autorku jako fotografku dětí, na současné výstavě v Moravské galerii na to hned zapomeňte. Dejme opět prostor kurátoru výstavy:
„Při prezentaci jsme vsadili na kontrast slavných a docela neznámých fotografií. Nejde o cestu, od níž si slibujeme odpověď na to, kým Dagmar Hochová byla, která se logicky vynořila po jejím nedávném odchodu. Je to spíše strategie, skýtající šanci dostat do hry pojem vztahu, skrytého a odhaleného, protože ten s naším chápáním autorky neoddělitelně souvisí. A vlastně přímo odkazuje na skutečnost, že má-li mít „hledání Hochové“ nějaký objektivnější smysl, musí se orientovat na celek. Tedy na fotografickou pozůstalost. Dnes zřejmě jediné místo kumulující surový materiál, s jehož pomocí lze rozpohybovat stereotypy, jež se kolem Hochové nahromadily.“
Jiří Pátek zároveň na vernisáži potvrdil, že výstava necelé stovky fotografií Dagmar Hochové je pouhým prvním střípkem fotografického odkazu této autorky. Zdali se po nějaké době – až se kunsthistorikové „prokoušou“ celým dílem Hochové – dočkáme velké výstavy či rozsáhlé monografie, to ukáže čas. Zhlédnout aktuální výstavu ale stojí za to už nyní, o tom není sporu. Udělat si na ni čas můžete až do konce března.
Hraní s čísly
Nebudeme si nic nalhávat o tom, že výstavy ve velkých muzeích a jiných obvykle historických prostorách, doplněné nezbytnými nenápadně statujícími, avšak ostražitými kustodkami, jsou tak trochu nuda. V expozici výstavní síně Camera Uměleckoprůmyslového muzea Moravské galerie v Brně jsem si však našel pěkný vtípek, nebo spíše zajímavou konotaci. Všiml jsem si totiž, že téměř přímo naproti sobě visí snímky z revolučního dění roku 1968 a fotografie ze sametové revoluce 1989. Oboje samozřejmě jako celé dílo Hochové černobílé, oboje s velmi podobnou atmosférou a dobovými reáliemi (ono se toho za těch dvacet let za vlády bolševika moc nezměnilo). První myšlenka, která mě po tomto zjištění napadla, byla tato: „Poznají návštěvníci současné mladé generace vůbec rozdíl mezi těmito dvěma revolucemi? Nehodí je náhodu do jednoho příslovečného koše?“ Odpovězte si sami, jakmile výstavu navštívíte. Já jsem se ještě pro jistotu posléze dotázal Jiřího Pátka, zdali tento způsob instalace nebyl záměrný. Odpověď zněla „Náhoda…“
Náhoda říkáte? Zkusím tu výstavní nudu odlehčit ještě více o jeden takřka paranormální jev. Když jsem z vernisáže odcházel, padl mi zrak na přívěsek na kroužku-číslo šatny, který jsem si odložil na stolek, hledajíc něco v tašce. 68. Obešel jsem stolek. 89. To není náhoda přátelé…
Kurátor výstavy
Jiří Pátek
Kde
Moravská galerie v Brně, Uměleckoprůmyslové muzeum | prostor Camera, Husova 14, Brno
Otevřeno:
středa–neděle: 10–18 hodin
čtvrtek: 10–19 hodin
vstupné: 40/20 Kč
Kdy
do 29. 3. 2015
Fotografie Dagmar Hochové
