Titulek tohoto článku jsem si vypůjčil z názvu přednášky Pavla Rajmice z VUT Brno, kterou před pár dny prezentoval na půdě Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy – a co je skvělé – je dostupná online na You Tube. Proč mě tato přednáška, nebo obecně toto téma zaujalo? A proč by mohlo zaujmout i vás, čtenáře Nikonblogu a fotografy?
Starý, ale dobrý
Důvod (alespoň tedy můj) je velmi prostý. JPEG je velmi starý formát, jehož základní algoritmus byl standardizován už v roce 1992 a od té doby se principiálně nezměnil. Jedenatřicet let je ve světě IT málem několik století, tak jak je možné, že JPEG si stále drží svou, zdálo by se skoro až neotřesitelnou, pozici? Myslím, že minimálně částečnou odpověď poskytuje právě Pavel Rajmic ve své přednášce.
Nemusíte být matematiky a rozumět diskrétní kosinové transformaci a dalším pojmům, které zde zazní, abyste nepochopili, že JPEG byl od počátku skvěle navržený. Byť se jedná o ztrátovou kompresi, je to postup vlastně skoro až jednoduchý, nicméně velmi efektivní, a co je velmi důležité, výpočetně nenáročný. Ale zbytek se už dozvíte sami v přednášce Pavla Rajmice. K tomu, abyste si ji poslechli, mám už jen jednu malou návnadu, spočívající v otázce: Myslíte si, že černobílé fotky jsou JPEGem lépe komprimovatelné než fotografie barevné? I na to zde najdete odpověď :-)
