Nikon Z5II – první dojmy

Autor článku: Libor Vaicenbacher

V pátek jsem si nastavil budík do brzkých ranních hodin, abych snad nepromeškal vrchol ptačí aktivity. Hlavním důvodem mého sebetrýznění však byla zvědavost, jak si v terénu povede nejnovější přírůstek do rodiny fotoaparátů Nikon Z5II. Řadu věcí bude nutné prozkoumat zevrubněji aby byl můj názor skutečně objektivní, na to však bude ještě příležitost. V tomto článku bych vám rád hned zčerstva nabídl mé první dojmy z kamery Nikon Z5II.

Díky českému zastoupení značky jsem dostal příležitost vyzkoušet si novinku současně s o úroveň vyšším sourozencem, Nikon Z6III. Přestože je totiž svými specifikacemi Z5II blíže spíše retro modelu Zf, svým pojetím jsou si blíže právě Z5II a Z6III. Zejména pro akční fotografické žánry, jako focení přírody nebo sportu, považuji tyto dva fotoaparáty za lepší volbu. Alespoň co se týče ergonomie. Bude však pro tato rychlostně zaměřená témata dostačovat také výkon Z5II? Pojďme se na tuto otázku podívat trochu blíže.

Autofokus

První kritickou vlastností, je autofokus. Na originálním Z5 z roku 2020 jsou již  v tomto ohledu přeci jen znát léta a pro focení zvířat bych ji příliš nedoporučil. Zejména pak focení ptáků je s první generací ostření a pomalou rychlostí sekvenčního snímání spíše frustrující záležitostí. Mám to potěšení vám oznámit, že co se týče autofokusu, situace se u druhé generace změnila k nepoznání. Fotoaparát dokáže detekovat dnes standardní subjekty jako lidi a dopravní prostředky pozemské i poletující. Potěšující je, že také zvířata jsou v „AF/MF subject detection options“ rozdělena na ta opeřená (tedy poletující) a ostatní, převážně pozemní a chlupatá.

Pro srovnání, Z6III hází všechna zvířata do jednoho pytle. V rámci menu u ní nelze rozlišit, zda se chystáte fotit jelena nebo střízlíka. Naštěstí samotný fotoaparát mezi těmito subjekty dokáže v praxi rozpoznávat velmi dobře. Co se týče Z5II, měl jsem po celé dopoledne nastavenou detekci ptáků a fotoaparát si v jejich rozpoznávání vedl velmi dobře. Z9 je v tomto ohledu myslím trochu dál, ale srovnávejme jablka s jablky. Zůstaneme-li tedy u schopností detekce Z5II a Z6III, oba fotoaparáty si podle mě vedou velmi podobně.

Počáteční rozpaky, které jsem měl u první verze firmware Z6III se u Z5II naštěstí nekonaly. Vývojáři naštěstí hned od začátku „namazali“ na zaostřovací body dostatek „lepidla“, takže tyto ani v rychlé sérii neodpadávají od oka fotografovaného ptáka. Celkově na mě AF působil svižně a při přímém srovnání Z5II a Z6III jsem nebyl schopný odhalit rozdíl v rychlosti. Na ptácích v letu budu nicméně muset schopnosti AF ještě ověřit, takže na finální verdikt si prosím ještě nějaký čas počkejte.

Kontinuální snímání

Život ptáků probíhá v jiném tempu než ten náš. Jejich pohyby jsou často tak rychlé, že čekat se zmáčknutím spouště na Bressonovský „rozhodující okamžik“ povede spíše ke zklamání než k úspěchu. Proto se fotografové zvířat tak často dívají na parametry kontinuálního snímání. První generace Z5 nebyla v tomto ohledu žádný šampion. Jejích 4.5 FPS sice plně dostačuje na focení podřimujícího lelka, ale například krmení špačků na hnízdě byste patrně propásli.

Nikon si byl tohoto hendikepu zjevně dobře vědom a rychlost kontinuálního snímání Z5II dramaticky ohulil. 11 FPS s mechanickou závěrkou staví Z5II na stejnou úroveň jako Nikon D500, který jsem vždy považoval za velmi rychlý fotoaparát.

Z6III umí s mechanickou závěrkou ještě o něco více (14 FPS). Výrazně více z něj vyždímáte s elektronickou závěrkou (20 FPS). Také rychlost Z5II dokáže elektronická závěrka nakopnout (15 FPS), ale s jejím použitím bych byl u akčních scén opatrný. Rychlost odečítání standardního senzoru použitého u Z5II a semi-stacked senzoru Z6III je přeci jen velmi odlišná. Výsledkem by pak mohly být nechtěné deformace způsobené efektem rolující závěrky.

Buffer

Další sledovanou disciplínou rychlostně orientovaných fotoaparátů je hloubka bufferu. Proto jsem provedl klasický test na měření hloubky. Vzal jsem kámen, upustil ho a počítal vteřiny, které uběhnou, dokud neuslyším žbluňknutí. No dobře, tak vážně. K měření jsem použil kvalitní UHS-II SD kartu Sony. Fotoaparát jsem dal na stativ, nastavil 1/1000s při f/4, vypnul stabilizaci a AF nastavil na AF-S. Kvalitu souborů jsem nastavil na bezeztrátově komprimovaný RAW. Experimentálně jsem zjišťoval hloubku bufferu při „continuous high-speed“ a „continuous high-speed (extended)“. Každý experiment jsem několikrát opakoval, abych eliminoval chybu měření. Se stopkami v ruce a nastraženýma ušima jsem sledoval, kdy dojde ke zpomalení frekvence snímání v důsledku zaplnění bufferu. Jak to dopadlo?

Výsledky jsou docela zajímavé, jak budete moct sami brzy posoudit. Nejdříve Z5II. Maximální počet snímků pro jednu sérii může být u tohoto fotoaparátu nastaven na 200, zatímco Z6III nemá tento počet zastropovaný. To je omezení, které pravděpodobně nebude nikoho prakticky limitovat, jelikož nikdo tak dlouhé série nedělá. Tedy pokud zrovna netestuje hloubku bufferu nebo rychlost zápisu karet. U Z6III jsem tedy nechal nastavení pro férovost stejné.

Při „continuous high-speed“, doběhla Z5II do cíle dvoustovky (tedy dosáhla celkového počtu 200 snímků) za 28.5 vteřiny. Z6 II proťala cílovou pásku o 4 vteřiny dříve, tedy v čase 24.5 vteřiny. Budeme-li se držet číslovky 200, oběma fotoaparáty byste byli schopní fotografovat atletické závody na 200m od startu do cíle. Důležité nicméně je, že v průběhu celé série jsem nezaznamenal pokles rychlosti snímání, tedy zaplnění bufferu. Ano, stopky mi tedy v tomto případě byly k ničemu.

Limitu bufferu dosáhnete u obou fotoaparátů až v momentě, kdy nastavíte „continuous high-speed (extended)“. V tom případě dojde u Z5II ke zpomalení frekvence snímání přibližně za 13 vteřin (v té době bude na kartě asi 145 fotek), zatímco Z6III dojde dech již po asi 7 vteřinách (přibližně po 110 fotografiích). Z5II tak sice udrží vysokou rychlost o něco déle než Z6III, tato rychlost je však přibližně o čtvrtinu nižší než u Z6III. Stačí však do slotu Z6III vložit více než třikrát rychlejší kartu CFexpress B (pozor, na modelu karty velmi záleží) a obavy o hloubku bufferu se rozplynou jako pára nad hrncem. Přesto, kdybych to měl shrnout, v reálném světě vás hloubka bufferu u žádného z fotoaparátů nebude zajímat, protože jeho dna jen těžko dosáhnete.

Ergonomie fotoaparátu

Velkou radost pro mě představovalo ladění tlačítek do podoby, na kterou jsem zvyklý u své Nikon Z9. Pryč jsou časy, kdy možnosti uživatelského nastavení tlačítek u základních modelů fotoaparátů zaostávaly za modely z vyšších pater nabídky. Až na pár detailů jsem tak byl schopný naprogramovat tlačítka Z5II tak, aby byla v souladu s tím, co si mé prsty pamatují z vlastního fotoaparátu z opačného spektra fotoaparátů Nikon.

Podobně jako u nedávno představené Z50II, dostal i Nikon Z5II tlačítko pro přímou volbu Picture Control. Uživatel, který fotí do RAW tomuto tlačítku nejspíš přiřadí jinou funkci. Možná uložení pozice zaostřování nebo moje menu. Možností je bezpočet, nebo přesněji řečeno 54. Stačí si jen vybrat.

Kromě dobrého pocitu z ergonomie fotoaparátu považuji za velmi důležité, jak dobrý obraz poskytuje hledáček. Hledáčky fotoaparátů Nikon většinou neohromovaly papírovými parametry a rozlišení 3690000 bodů také nikomu nevyrazí dech. Jedna věc jsou nicméně čísla a druhá věc je skutečný pohled do hledáčku. A ten je v případě Z5II velmi příjemný. Displej je jasný a obraz velký a zřetelný. Přímé srovnání se Z6III, který má momentálně nejlepší hledáček z fotoaparátů Nikon neodhalilo žádný velký rozdíl. Pamatujete klaustrofobicky úzké hledáčky základních modelů digitálních zrcadlovek a kinematografický zážitek při pohledu do hledáčků profi řad? Ty doby jsou pryč.

V některých aspektech dokonce základní fotoaparáty své profesionální protějšky překonávají. Tedy alespoň na papíře. Mám na mysli obrazovou stabilizaci. Její výkon je u Z5II úctyhodných 7.5 EV, což překonává dokonce současnou vlajkovou loď Z9. Praktický test stabilizace však ponechám na příští, podrobnější test. Stejně tak i obrazovou kvalitu nového fotoaparátu. Software, který používám k editaci RAW souborů zatím bohužel Z5II nezná, takže zatím mám k dispozici pouze JPG. Při pohledu na ně však očekávám, že jakmile budu moct RAWy zpracovat obvyklým způsobem, nebudu rozhodně zklamán.

Z toho, co mi zatím Z5II předvedl, jeví se mi jako velmi schopný fotoaparát s vynikajícím poměrem cena/výkon. A když tak nad tím přemýšlím, Nikon aktuálně nemá žádný „entry level“ full frame fotoaparát, protože tato nálepka na Z5II rozhodně nesedí.

Autor článku: Libor Vaicenbacher

IG: https://www.instagram.com/libor_vaicenbacher/

Vše foceno na Nikon Z5II + NIKKOR Z 180-600mm f/5.6-6.3 VR