Nikon Z f – Pixel Shift. Jak to funguje a jaké jsou výsledky?

Stabilizovaný snímač je skvělá funkce. Díky němu není třeba integrovat stabilizaci do každého jednoho objektivu, nebo aspoň do skel takových ohnisek, která stabilizaci více či méně vyžadují. Stabilizovaný snímač je z principu pohyblivý senzor. Nedalo by se této vlastnosti využít i pro jiné účely? Samozřejmě, že ano. Nikon sice není první, kdo v digitální fotografii využil pohyblivý snímač k tzv. Pixel Shiftu, nicméně nový Nikon Z f je první fotoaparátem této značky, který je touto funkcí vybavený…

Co to umí?

Funkce Pixel Shift, v českém menu Fotografování s posunem pixelů, vytvoří sérii 4, 8, 16 nebo 32 fotografií, přičemž u každého dílčího snímku se snímač o jeden (4 a 8 snímků) nebo o půl pixelu (16 a 32 snímků) podle nějakého schématu posune. Následně je třeba tuto sérii „předhodit“ firemnímu softwaru NX Studio, který z ní vytvoří jeden snímek (viz níže v článku). 

K čemu je to dobré? Výsledné fotografie, pořízené pomocí funkce Pixel Shift a následně složené v počítači, poskytují několik výhod:

• zvýšení ostrosti (spíše lepší přenos kontrastu – zvýšení mikrokontrastu)
• lepší přenos barev v oblastech s nižším kontrastem a plynulejší barevné přechody
• redukce šumu
• zvýšení rozlišení na čtyřnásobek – 97 Mpx, 12 096 × 8 068 px (pouze při 16 a 32 snímcích)

Obecně lze uvést, že míra vylepšení uvedených vlastností stoupá s počtem pořízených dílčích snímků, ale pozor – nejde o skokový nárůst kvality. Zlepšení jsou velmi mírná a lze je zaznamenat zejména v detailech při 100% zvětšení na kvalitním monitoru. Výjimkou je samozřejmě čtyřnásobné rozlišení při 16 nebo 32 snímcích a také redukce šumu, která je dobře znatelná.

Bohužel si nejsem jistý, jestli budou dobře vidět změny u následně prezentovaných ukázek v internetovém prohlížeči, nicméně zde jsou:

Jak to funguje?

Po zapnutí funkce Fotografování s posunem pixelů se v Nikonu Z f automaticky aktivuje elektronická závěrka, autofokus (máte-li jej zapnutý) zaostří první snímek, aby u ostatních bylo toto zaostření aretované, což platí i o expozici; a přístroj fotí výhradně do NEFu. Pixel Shift nelze kombinovat s některými jinými funkcemi fotoaparátu, například s bracketingem, vícenásobnou expozicí, vysokorychlostním snímáním nebo posunem zaostření, ale také s redukcí šumu. Nicméně u něj, jak jste mohli vidět na ukázkách to ani není třeba. 

Bohužel pro mě poněkud nepochopitelně Pixel Shift nefunguje ani se samospouští, kterou bych samozřejmě u prvního snímku použil, a nejde ji spustit ani pomocí Snap Bridge. Musíte zkrátka použít kabelovou nebo bezdrátovou spoušť, případně opatrně stisknout spoušť na fotoaparátu.

Je vcelku logické, že tímto způsobem fotografování lze zachytit pouze absolutně nehybné náměty s konstantním osvětlením. Čili v úvahu přichází de facto pouze studiová fotografie a to ještě s trvalými světly, protože Pixel Shift nefunguje ani s blesky. Možná by ho šlo využít i venkovní záběry, ovšem v úplném bezvětří a bez pohybujících se objektů. V rámci testování jsem vyzkoušel vyfotit několik záběrů v podmínkách zjevně úplně nevhodných, když pofukoval mírný větřík. Jak to dopadlo, na to se podívejte sami.

Na hrubou práci počítač

Jak už jsem uvedl, spojování dílčích snímků probíhá v počítači – ve firemním programu NX Studio (je třeba aktualizovat na nejnovější verzi). Zde nově přibyla funkce Pixel shift merge, kterou najdete buďto jako tlačítko na horní nástrojové liště, nebo k ní lze přistupovat přes menu File | Performing pixel shift merge… Po spuštění funkce program automaticky rozpozná jednotlivé sady snímků a rozřadí je do sérií.

Nyní můžete označit jednu nebo i více sérií a pracovat také s dalšími parametry. Lze zde aktivovat korekci chromatické aberace (doporučuji), zvolit si cílovou složku a máte možnost vlastního pojmenování výstupního souboru. Standardně se finální „složeniny“ ukládají do stejné složky jako dílčí snímky s tím, že mají název prvního souboru série, doplněný sufixem _merged (složeno) a příponou NEFX. Je tedy zřejmé, že výstupem je opět jakási modifikace nikoňáckého RAWu, s nímž lze dál v NX Studiu pracovat a pro další využití mimo něj je třeba ho exportovat do některého z běžných obrazových formátů.

V popisu jsem ale přeskočil rozbalovací menu Merge mode. Zde si můžete – v závislosti na počtu pořízených dílčích snímků – zvolit, zda chcete nechat vygenerovat jeden nebo více snímků. 

Klíč pro možnosti více finálních fotografií je tento:

Ptáte se, k čemu je dobré, mít možnost z jedné série snímků vytvořit více finálních fotografií? Přiznám se, že nemám relevantní informace. Mohu se jenom domnívat, že snad jde o možnost výběru lepšího výsledku. Ne tak samotné slučování souborů, ale jejich pořízení může být zatíženo nějakou chybou (chvění stativu, nepřesná práce samotné funkce, …) a zejména u záběrů, které nelze opakovat, je dobré mít jakousi zálohu. Není-li uživatel spokojený s výsledkem spojení celé série, může zkusit její rozdělení na polovinu, čtvrtinu či osminu. 

Data a zase data… a spousty dat

Je zřejmé, že slučování více souborů sebou nese také zvětšení datového objemu. Konkrétní čísla se budou lišit podle konkrétních fotografií, zde proto uvádím jen modelovou situaci svého testu. 

Jestliže jedna fotografie v NEFu měla 27,4 MB, pak složená ze 4 nebo 8 snímků už nabyla shodně na 127 MB, při 16 a 32 dílčích snímcích dosáhla datového objemu 492 MB. Ve druhém případě jde o čtyřnásobné rozlišení, tudíž se jaksi není čemu divit.

NX Studio provozuji na lehce ošuntělém MacBooku Pro s 6jádrovým procesorem Intel i7 2,6GHz a 16 GB RAM. Na tomto hardwaru NX Studio skládalo 4 fotky cca 23 sekund, 8 snímků necelých 29 s, 16 fotek složilo za 58 sekund čili jednoduše za minutu, a maximum, 32 snímků NX Studio spojilo do jednoho za čas 1:24 min. To považuji za solidní hodnoty, které nijak zvlášť nekomplikují práci zdlouhavým čekáním na výsledek.

Použitelnost omezená, nikoliv však zbytečná

Z výše uvedeného textu je zřejmé, že Pixel Shift Nikonu Z f není takříkajíc samospasitelná funkce pro jakoukoliv fotografii a pro každého tvůrce. Ano, čtyřnásobek rozlišení by jistě rádi využívali například krajináři, ale omezení na ryze statické scény bez jakéhokoliv pohybu je z ukázek zřejmé. Pixel Shift tedy (možná zatím…) patří hlavně do fotografického ateliéru. Jeho smysluplné využití vidím například pro dokonalé reprodukce uměleckých děl, pro technickou či dokumentační fotografii s vysokým rozlišením, také pro reklamní a produktovou fotografii a podobné „nehybné“ žánry s požadavkem na nejvyšší kvalitu fotografie. 

Co vy si o této funkci myslíte, milí čtenáři Nikonblogu? Napište nám své názory do komentářů pod článkem, ať si o tom myslíte cokoliv :-)