Průmyslový design existuje jednoduše proto, že lidem se líbí věci, které jsou nejen funkční, ale také skvěle vypadají. O ženách se rádoby vtipně říká, že si auta (a nejen je) vybírají podle barvy, jenže muži, ti věční hračičkové, jsou v designu daleko více zabředlí, než jsou často ochotní si přiznat. Někdo má rád hypermoderní design, jiní raději trochu konzervativní a nemalá skupina lidí (mužů i žen :-)) „ujíždí“ na retru. Na tuto vlnu už u druhého Zetka naskočil i Nikon, a já se nemůžu zbavit pocitu, že udělal dobře. Přečtěte si první dojmy z Nikou Z f…
FM2 potřetí
Někde (samozřejmě na sociálních sítích) jsem četl vtip na Nikon Z f: „Víte, jak vzniká Z f? Připojíte ke kompresoru Nikon Z fc a trochu ho přifouknete.“ Není to bůhvíjak břitký humor, ale když se podíváte na design obou fotoaparátů, musíte uznat, že na tom „přifouknutí“ přece jenom něco je. Mezi DX mirrorlessem Nikon Z fc a fullframovým Nikonem Z f sice najdete několik drobných odlišností, ale jediný podstatnější designový rozdíl je skutečně pouze ve velikosti a hmotnosti.
Nejen celkové tvarosloví fotoaparátu, ale i počet a rozmístění ovládacích prvků jsou stejné. I když… nový FX Nikon Z f má na rozdíl od svého menšího kolegy jakýsi náznak gripu pro pravou ruku. Oba modely vychází z ikonického kinofilmového Nikonu FM2, byť tedy nutno doplnit, že více je mu podobný menší Nikon Z fc. Podívejte se, jak vypadá srovnání FM2 a Z f:
„Digitální FM2“ se snímačem velikosti kinofilmového políčka je evidentně větší kus fotografického hardwaru než původní model z 80. let. Nikon Z f je také o nějakých 150 g těžší, nicméně v ruce působí spíše opačně. To je nejspíš dané tím, že malý „placatý“ a poctivě těžký (560 g) kovový Nikon FM2 se nedrží zrovna nejlépe, kdežto ergonomii nového Z f docela přispívá větší hloubka těla, plus onen náznak gripu.
Na druhou stranu je třeba počítat s tím, že jakékoliv jiné, moderně designované tělo s komfortním nikoňáckým gripem (včetně „malých“ Nikonů Z 50 nebo Z 30), tento fotoaparát co do ergonomie držení porazí na celé čáře. Pomoci by měl externí grip od firmy SmallRig – a pozor – objednáte-li Nikon Z f do 31. 10. 2023 na Nikon store, dostanete grip k fotoaparátu zdarma!
Pokud nejste na Nikonblogu poprvé, mohli byste znát můj názor na kulaté, nepříliš hluboké očnice, což je i případ Nikonu Z f. Miluju je! :-) Pravda, u mě je to hodně dané také tím, že nosím brýle. Pro vás, podobně postižené, mám druhou dobrou zprávu. V menu Nastavení najdete položku Velikost zobr. v hled. (Lv pro fotog.) se dvěma volbami: Standardní a Malá. Aktivujete-li si Malá, náhled snímané scény se zmenší na cca 80–90% plošné pokrytí (pouze v hledáčku), což skoro přesně pokryje ono vynucené oddálení oka od očnice při focení s brýlemi. Je to pouhá firmwarová drobnůstka, ale velmi užitečná!
Druhou vychytávkou, která již u Nikonu jednou byla (u D5600), je možnost variabilního dotykového menu na displeji fotoaparátu. Opět funguje pouze (logicky) s okem u hledáčku, přičemž vy si můžete prstem na zvolené oblasti displeje (od jedné ze čtyř čtvrtin přes vertikální či horizontální poloviny až po celý displej) nastavovat jednu z pěti dostupných funkcí: Posun ostřícího pole, změna oka, pomocná mřížka, lupa (s nastavitelným zvětšením) a virtuální horizont.
Bohužel, pro nás, kteří se do hledáčku díváme levým okem, je tato funkce špatně využitelná. Jedině, že bychom se naučili to dělat nosem :-) Nebo že bych začal trénovat „normální“ koukání do hledáčku okem pravým?
Co se týče samotného displeje na kloubovém uchycení, pak na ten existují jen dva názory – jedni ho milují, druzí nenávidí. Trochu přeháním, ale myslím, že nejsem daleko od pravdy. Mně osobně toto technické řešení nijak nedráždí, ale ani neoslňuje. Nejraději mám provedení à la Nikon Z 8, Z 9, tedy displej výklopný v obou osách, nicméně displej na kloubu je i tak „o level“ lepší než běžné výklopné provedení v jedné ose. Byť samozřejmě uznávám, že vy na to můžete mít jiný názor.
Když jsem v úvodu psal, že Nikon Z f je „přifouklý Zet eF eS“, pak také platí, že i zde zobrazuje horní stavový displej jen a pouze hodnotu pracovní clony. Měli byste také vědět, že není podsvícený, stejně jako nejsou podsvícená ani tlačítka na těle (jako to má Z 8 a Z 9).
Páčky, točítka a čudlíky
Fotoaparát v retrodesignu se samozřejmě neobejde bez spousty retro ovládacích prvků. Byť tedy – ony ty mechanické ovladače jsou mnohdy rychlejší než práce s menu. (Kéž by to pochopili výrobci aut…). Dva velké kruhové ovladače, vlevo ISO a vpravo expoziční časy, jsou aretované středovým „čudlíkem“, kolečko korekce EV se obejde bez něj. Mimochodem, aretace čili zaskakování jednotlivých poloh všech tří koleček, je provedená vzorně. I naslepo, tedy s okem u hledáčku, je nastavování hodnot naprosto přesné.
Pokud jste však zvyklí nastavovat hodnoty fotoaparátu předním a zadním příkazovým voličem neboli předním a zadním kolečkem pod palcem a ukazovákem pravé ruky, nic vám v tom nebrání. Stačí kruhové voliče nastavit na pozici C (volič časů na 1/3STEP) a můžete s fotoaparátem pracovat tak, jak jste zvyklí. Anebo lze obě varianty kombinovat – některou nebo některé z hodnot (ISO, expoziční čas a korekce EV) nastavovat „točítky“, jinou příkazovými voliči. Pouze v případě korekce EV je třeba v menu zapnout funkci Snadná korekce expozice (nebo – pro focení v režimu M – korekci přiřadit funkčnímu či jinému tlačítku).
Odhlédneme-li od retro ovladačů, je třeba poctivě přiznat, že oproti ostatním tělům Nikon Z (s výjimkou „příbuzného“ Z fc), bude možná někomu chybět pár tlačítek, nejvíce asi druhé Fn na přední stěně. Menu uživatelského přiřazení ovládacích prvků však nabízí možnost „přemapovat“ například také tlačítka DISP nebo dokonce „čudlík“ pro prohlížení fotografií. Pokud se bez toho obejdete (znám takové fotografy), můžete jej využít pro jinou funkci. A poslední věc: Jak sami vidíte na fotografiích, na těle Nikonu Z f nenajdete ani joystick, který jinak mají všechna FX Zetka.
Možná jste si všimli, že Nikon Z f má uprostřed spouště otvor se závitem tak, jak to dříve měly mechanické fotoaparáty zcela běžně. Pokud si ale myslíte, že ze šuplíku vyhrabete zaprášenou „drátěnku“ čili drátěnou spoušť, musím vás (stejně, jako jsem to nejprve musel udělat sám sobě) vyvést z omylu. Je to bohužel trochu fejk. Závit zde opravdu je, onu drátěnku do něj našroubujete, ale exponovat s ní nejde. Závit slouží pouze pro možnost našroubování tlačítka na spoušť, tedy takového toho malého, často různě barevného „kloboučku“.
Pokračování příště
První seznámení bychom měli za sebou. Nikon Z f je nádherný kousek fotografické techniky, a myslím, že to ocení nejen zarytí příznivci retro designu. Je dobře, že Nikon vzal jako vzor model FM2, protože, alespoň z mého pohledu, je to nejkrásnější mechanická zrcadlovka, kterou Nikon kdy vyrobil. Design à la 80. léta sebou pochopitelně nese i svá negativa, kterým je hlavně horší ergonomie držení a lehce ořezané ovládací prvky. To však Nikon Z f vyvažuje novými funkcemi, ale o těch až zase příště. V dalším článku se také samozřejmě podíváme i na obrazovou kvalitu. Zůstaňte naladěni na Nikonblog.cz :-)
Související články
Pozdvižení, poprask, rozruch… Nikon Z f bod po bodu
Zprávy, přesněji tedy více či méně důvěryhodné spekulace, ale také možná uniklé utajené informace o tom, že Nikon chystá nový FX mirrorless v retro designu, už nějaký čas běhají po internetu. Všichni víme, že ne všemu, co se píše na síti, se dá věřit. Nicméně v tomto případě nešlo o fámy – Nikon Z f je tady! A rozhodně to není pouze stylovka typu Z 6 v retro kabátu.
