Pokud jste doposud – stejně jako já – žili v domnění, že na Vysoké škole ekonomické v Praze se jen počítají peníze, vytváří složité grafy, kterým nikdo nerozumí, a možná ještě předpovídá budoucnost tohoto konzumního světa, byli jste na omylu. Součástí Fakulty informatiky a statistiky je totiž mimo jiné také Katedra multimédií. A tam se dějí věci! Kromě jiného zde studenti bakalářského studia natáčí krátké filmy.
Co třeba takový plnohodnotný hraný film, byť ve stopáži kratší dvanácti minut? Ano, řeč je o studentském snímku Mimo dosah, který si z festivalu Multifest odnesl jak Cenu diváků, tak i Cenu poroty. Čtenáře Nikonblogu také jistě zaujme informace o tom, že kamerou v tomto filmu byl nový fullframový mirrorless Nikon Z7. O natáčení jsme si povídali s kameramanem filmu Mimo dosah, Markem Bernardem.
Rozhovor s Markem Bernardem – kameramanem filmu Mimo dosah
Studentský film – co si pod tím mám představit?
„Je to celosemestrální práce v předmětu Audiovizuální komunikace oboru Multimédia v ekonomické praxi. U nás na VŠE jsou předměty od fotky, grafiky, přes různé reklamní zaměření, a dva z předmětů jsou Základy audiovizuální komunikace a Audiovizuální komunikace, kterému říkáme AV2. Celou náplní ‚ÁVé dvojky‘ je sestavení týmu, výběr scénáře, zajištění veškeré produkce, herců a dalšího, a… natočení studentského filmu během semestru. Náš film Mimo dosah je tedy výstupem z tohoto předmětu.“
To se mně jeví docela náročný úkol…
„Náročné je to hlavně v tom, že ze školy nejde žádná finanční podpora. Máme k dispozici pouze nějakou techniku – i když poměrně moderní techniku –, kterou si můžeme zapůjčit. A každý tým má k ruce producenta s jistými zkušenostmi. Ale jinak všechno ostatní jsme si museli zajistit sami.“
Předpokládám, že někdo musel být hybnou silou tohoto projektu. Přijít s námětem, případně i scénářem.
„Hybnou silou bylo hlavně to, že ten předmět je povinný :-) Protože jsme ve 3. ročníku a v rámci našeho oboru se už známe, vytvořili jsme pětičlenný tým, který následně film realizoval.“
Chápu. A onen námět a scénář?
„Máme seznam různých scénářů z různých ročníků – z těch jsme si vybírali. Ten náš byl napsaný někdy v roce 2015, ale poměrně výrazně jsme ho upravili. Původně jsme sice mysleli, že do něj nebudeme zasahovat, ale nakonec jsme jej spolu s režisérem Ondrou Řepíkem dost ‚překopali‘. Jsou tam některé prohozené sekvence, třeba o půl filmu posunuté dál, a zhruba třetinu nebo až polovinu scénáře jsme napsali sami. Přesto, že je to scénář, který napsal někdo jiný, z větší části je nakonec námi upravený.“
To jsem netušil. Myslel jsem, že si musíte také napsat vlastní scénář.
„Než jdeme natáčet film musíme mít absolvovaný předmět Scénáristika. Takže teoreticky je možné si napsat vlastní scénář a následně si ho natočit. Někdo to tak dělá, někdo zase ne. Třeba scénář, který jsem psal já, natočil kolega. Jsou to jednoduše scénáře studentů z různých ročníků naší školy.“
I když je váš film krátký, je zároveň poměrně „skoupý“ na lokace. Ne, že by mně to vadilo, naopak myslím, že k tomuto námětu to patří. Kde všude jste natáčeli?
„V celém filmu jsou pouze čtyři lokality. To, čemu my říkáme ‚bílá místnost‘, jsou záběry točené ve studiu, potom je tam nemocnice, která se natáčela v Nemocnici Na Františku v Praze, exteriér představují scény v autě, a konečně pár záběrů v bytě. Původně měla být ve filmu ještě jedna lokalita – autonehoda –, ale tu jsme nakonec vystřihli. Máme ji natočenou, stejně jako ještě několik dalších scén z nemocnice, ale nehodily se – bez nich film funguje lépe.“
Na backstage fotkách jsem si všiml, že jste neměli úplně profi vybavení – myslím tím příslušenství jako jsou stativy, kamerové jeřáby, pojezdy a další. Nechci to hodnotit špatně, jen mě zaujalo, jak jste dokázali improvizovat i se skromným vybavením.
„Bylo to tak. Používali jsme třeba stativ ze štaflí nebo stativ z držáku na infuze při natáčení v nemocnici. Tahle improvizace byla z jediného důvodu – museli jsme šetřit. A když jsme nechtěli utrácet třeba za půjčení kamerového jeřábu, museli jsme si poradit jinak. Navíc jsme měli k ruce pomocníky, kolegy z nižšího ročníku. Tak to na naší škole funguje – studenti z nižšího předmětu musí pomáhat kolegům z vyššího. Většinou to ale bývají třeba tři lidi na tým, u nás to ale vyšlo tak, že jsme byli jen dva týmy, které natáčely film, ale studentů z nižšího předmětu bylo šestadvacet. Takže jsme měli třináct pomocníků. Občas to bylo spíš na obtíž všechny lidi uhlídat. Zajistit, aby bylo ticho při natáčení a podobně.“
Kde se natáčel ten ateliér? Máte ve škole studio?
„Natáčelo se to v ateliéru FZG Studio v Klecanech, kde mají obrovský hangár s bílým pozadím, ale i s green screenem nebo černým pozadím. Plus vybavení osvětlovací technikou. Pro nás bylo ale důležité, že majitelé nám ateliér pronajali bez marže, aby tak podpořili náš studentský film. Sami totiž začínali podobně jako my, takže se velmi dobře dokázali vžít do naší situace. Byli velmi vstřícní, pomáhali nám s nasvícením, měli jsme od nich půjčený slider. Dokonce když se nám pokazil SSD disk v externím rekordéru, půjčili nám vlastní.“
No a pomohl vám také Nikon… :-)
„Nikon a Lukáš Wagneter. Respektive Lukáš Wagneter a Nikon :-) Když jsem přemýšlel, na co budu náš film natáčet, nebyl v mém okolí nikdo, kdo by točil na Nikon. Jenže mně se nechtělo jít do jiné značky, učit se nové rozhraní, jiné ovládání. Sám jsem Nikonista – už mám třetí DSLR od Nikonu. Naštěstí zrovna na konci loňského roku Nikon představil fullframové mirrorlessy řady Z – a já jsem hned věděl, že tohle by pro mě byl ideální foťák pro natáčení. Známé rozhraní a kvalita výstupu výborná.
Naše týmová kolegyně Hai Yen Nguyen se naštěstí zná s fotografem Lukášem Wagneterem, který si jako jeden z prvních lidí u nás koupil Nikon Z7. Lukáš se nad námi smiloval a půjčil nám svoji vlastní Zet sedmičku. Poté jsme požádali české zastoupení Nikonu, zdali by nám nepůjčili kvalitní skla. V Nikonu nám ochotně vyhověli, a natáčecí technika tak byla kompletní.“
Jak se vám se Zet sedmičkou pracovalo?
„Pro mě bylo skutečně zásadní, abych se s tím přístrojem na place nemusel učit. Věděl jsem, že budu mít dost starostí s nasvícením, s kompozicí. Když jsem ale vzal Z7 poprvé do ruky, byl jsem velmi mile překvapen. Deset minut jsem si s ním hrál a věděl jsem, co kde je a uměl jsem ho ovládat.“
A kvalita videa?
„Jsem naprosto spokojený. Točili jsme ve 4K UHD v 10bitové kvalitě na externí rekordér Atomos Ninja, a když jsem to následně v postprodukci barvil, retušoval a podobně, neměl jsem jedinou výtku. To množství dat je samozřejmě obrovské, ale v téhle kvalitě to jinak nejde.“
Jaké objektivy jste využívali?
„Všechno to byla zrcadlovková skla přes adaptér FTZ. Měli jsme půjčený širokoúhlý zoom AF-S Nikkor 14–24 mm f/2,8G ED – tím jsme natáčeli převážně v ‚bílé místnosti‘. Pak jsme používali základní profizoom AF-S Nikkor 24–70 mm f/2,8E ED VR, a měli jsme také pevnou padesátku a stopětku f/1,4.“
Proč jste nepoužili originální skla na Nikon Z?
„V té době ještě nebyly na trhu světelné objektivy. Padesátka sice byla ohlášená, ale ještě ji v českém Nikonu neměli.“
To jste tak málo clonil?
„V podstatě všechny scény, snad kromě nemocnice, jsou natáčené na ‚plnou díru‘. Chtěli jsme dosáhnout dreaming vzhledu – snového obrazu. Aby se vizuálně odlišila realita od scén ‚v hlavě‘. Můj původní záměr byl, aby vzpomínky měly nejmenší hloubku ostrosti, nemocnice naopak největší a ‚bílá místnost‘ něco mezi tím. Na tom obrovském bílém pozadí jsem ale musel výrazně přeexponovávat – protože jsem chtěl, aby to bylo opravdu vybělené. Ale ani se všemi těmi světly, které v ateliéru byly, to nešlo jinak než na plně otevřenou clonu. Na druhou stranu musím říci, že díky natáčení do N-logu byla kvalita skvělá – nikde žádné přepaly.“
Použitá fototechnika
Objektivy: |
Přiznám se, že když jsem váš film viděl, tak jsem právě u scén v ‚bílé místnosti‘ přemýšlel, jestli je to reál nebo jste použili green screen.
„Ono to zelené pozadí bylo ve hře. Ale naznali jsme, že by s tím bylo mnohem více práce a starostí. Jen správné nasvícení tak, aby nikde nevznikaly zelené odlesky, by bylo velmi těžké. Takhle jsme si jen museli dávat pozor, abychom si bílou podlahu nezašpinili nohama či stativy. Což se nám stejně povedlo :-)“
Drobná retuš neškodí :-)
„Mno…, ona tam nebyla jen drobná retuš. Základní problém byl v tom, že bílé pozadí mělo jen dvě stěny do pravého úhlu a při natáčení na 14mm ohnisko na každém celku někde kousek chyběl. Takže se muselo retušovat.
Retuš jste dělal také vy?
Něco já, něco režisér, který má větší zkušenosti s prací v Adobe After Effects. Dělal třeba otočený displej na mobilu, domontovával tam čas a jiné efekty.“
Když to tak vezmu kolem a kolem, tak vy jste spolu s celým týmem udělali de facto plnohodnotný hraný film, pouze s krátkou stopáží.
„Záleží, co myslíte tím plnohodnotným filmem :-) Například co se týče dialogů, jsme minimálně na naší katedře unikát – nemáme ve filmu totiž ani jeden. Jsou zde jen monology, všehovšudy máme jen dvě mluvící postavy. A jednoho doktora, jehož roli jsme ale nakonec tak sestříhali, že také přišel o původní dialog.“
Ještě se vrátím na začátek – vy jste dělali casting. Ti účinkující ve vašem filmu jsou opravdu herci?
„Ano, jsou to divadelní a reklamní herci. Takže mají zkušenosti s herectvím, i když třeba nejsou vidět v běžné produkci, kterou každý divák zná.“
Čili jste platili také herce?
„Herci nám také velmi vyšli vstříc a natáčeli pro nás bez nároku na honorář. Dlužno ale dodat, že v tuto chvíli ještě není uzavřený rozpočet, zejména v souvislosti s naší crowdfudingovou kampaní na Startovači. Takže pokud nám vyjdou peníze, za jejich výkony je určitě dodatečně odměníme. Na tom jsme se v celém týmu jednoznačně shodli.“
Jak dlouho trvalo natáčení včetně postprodukce? Zkrátka celá výroba vašeho 11,5minutového filmu?
„V podstatě přesně ten jeden semestr. Ten na ekonomce začíná v půlce září, kdy jsme začali dávat dohromady tým a vybírali scénář. Na jeho úpravách jsme začali pracovat o necelý měsíc později, a natáčeli jsme v listopadu. Celý film se natočil za necelé čtyři natáčecí dny. Před tím ale samozřejmě musel proběhnout casting, hledání lokalit, shánění techniky a spousta další práce. V prosinci se pak dělala postprodukce. Já jsem ještě na Štědrý den ve čtyři hodiny odpoledne barvil a retušoval obraz.“
Děkuji za rozhovor Marku!
Mimo dosah – studentský film
|
Námět: Michal ŠodekFotografie z natáčení filmu Mimo dosah
