Proč si fotografové kupují zrcadlovky? Ano, mají skvělou obrazovou kvalitu. Ano, jsou modulární, umožňují vlastní výběr optiky, použití blesků a spoustu dalšího příslušenství. Ano, jsou rychlé a spolehlivé i ve velmi náročných situacích. Ano… důvodů by se dalo vyjmenovat ještě více, nicméně pro tento článek nás zajímá jeden specifický: zrcadlovky mimo jiné umožňují – na rozdíl od (většiny) kompaktních fotoaparátů – smysluplnou práci s hloubkou ostrosti.
Co by bylo, kdyby nebylo…
Dovolte nejprve malou spekulaci. Pokud bychom obešli fyzikální zákony a „zrušili“ hloubku ostrosti, zobrazovaly by objektivy jen jeden bod, respektive body v rovině zaostřené vzdálenosti. Snad s výjimkou reprodukce plošných předloh by výsledná fotografie byla v podstatě nekoukatelná. Ostatně vysoce světelné objektivy dokážou za jistých podmínek (blízká ostřicí vzdálenost) podobný stav „nasimulovat“ i při existenci hloubky ostrosti.
Hloubka ostrosti je naštěstí neoddělitelnou vlastností fotografické optiky. O něco níže si můžete přečíst odbornou definici tohoto pojmu podle Wikipedie, můj výklad bude jednodušší. Hloubka ostrosti znamená, že se pozorovateli fotografie jeví snímek dostatečně ostrý v určité hloubce, která začíná již před zaostřeným objektem a končí za ním. Ono pole ostrosti není rozděleno rovinou zaostření přesně „napůl“, obvykle se udává, že hloubka ostrosti je rozložená na 1/3 před a 2/3 za místem, na které jste zaostřili.
Všechno, co je pak blíž nebo dál za touto hranicí, která samozřejmě není přesně daná – přechod je pozvolný –, se nám pak jeví jako neostré. V každém případě je třeba vědět, že hloubka ostrosti je proměnný faktor. Může být extrémně malá, kdy je proostřena hloubka menší nežli jeden milimetr, a na opačném konci vnímání pak třeba nezřízeně velká v takové podobě, kdy je na fotografii proostřeno vše od nejbližšího popředí do nejvzdálenějšího pozadí.
V tomto článku se nebudu věnovat problematice ostrosti z pohledu jejího „měření“, či chcete-li posuzování. Je jasné, že jinak vnímáme ostrost na malé fotografii, jinak na billboardu – u obojího pak pochopitelně výsledný vjem silně ovlivňuje pozorovací vzdálenost. V následujícím textu půjdeme do praxe. Otázka zní: Jak lze ovlivnit hloubku ostrosti?
Hloubka ostrosti podle Wikipedie
Této kružnici se v angličtině říká Circle Of ConFusion (kružnice splývání) a má zkratku COF. Fotografický průmysl považuje za normální rozměr fotografie pozorované z běžné čtecí vzdálenosti 13 × 18 cm. Taková fotografie vznikne jako pětinásobná zvětšenina políčka kinofilmu, tedy poloměr COF přeneseného na kinofilm je cca 0,166667/5 = 0,033333 mm. Zdroj Wikipedie |
Co ovlivňuje hloubku ostrosti?
Hloubku ostrosti ovlivňují tři faktory: ohnisko objektivu, předmětová vzdálenost a pracovní clona. Tyto tři faktory se ještě navíc ovlivňují vzájemně, ale o tom až dále. Nyní se jim budeme věnovat samostatně.
Ohnisko objektivu
Zde platí jednoduchá poučka: Čím kratší je ohnisková vzdálenost objektivu, tím větší je hloubka ostrosti. A obráceně: Čím delší je ohnisko, tím je hloubka ostrosti menší. Upozorňuji, že se bavíme o fyzické ohniskové vzdálenosti, nikoliv o žádném přepočítaném ekvivalentu na kinofilm či jiný formát. A to je přesně ten důvod, proč jsem psal v úvodu, že mají fotografové rádi zrcadlovky kvůli možnosti smysluplné práce s hloubkou ostrosti. Zrcadlovky, zejména pak modely formátu FX prostě používají objektivy nejdelších ohnisek, u kterých lze s hloubku ostrosti pracovat od malé po velkou. Oproti tomu kompaktní fotoaparáty používají optiku s ohnisky fyzicky třeba 7× kratšími, což s sebou nese velkou hloubku ostrosti za téměř všech okolností.
Zůstaneme-li u zrcadlovek, pak je z výše uvedeného zřejmé, že širokoúhlé objektivy mají velkou hloubku ostrosti (při stejné pracovní cloně a ostřicí vzdálenosti – viz dále), teleobjektivy pak malou. Na následujícím snímku vidíte porovnání rybího oka (10,5 mm) a 400mm teleobjektivu. Zatímco rybí oko podává obraz proostřený „od předu dozadu“, teleobjektiv poskytuje poměrně velmi malou hloubku ostrosti. Ale ve hře je samozřejmě předmětová vzdálenost…
Předmětová vzdálenost
Neboli vzdálenost, na jakou jste zaostřili – přesněji nechali zaostřit fotoaparát. Opět je to jednoduché: Čím blíže zaostříte, tím bude hloubka ostrosti menší. A opět obráceně… Však to znáte – v makrofotografii, kde je krátká ostřicí vzdálenost naprosto běžnou součástí pracovního postupu, se hloubka ostrosti pohybuje v milimetrech, ale i menších jednotkách. Naopak třeba při fotografování rozsáhlých krajinářských celků s malou hloubkou ostrosti většinou problémy nemáte, nehledě k tomu, že v této „disciplíně“ se často používají širokoúhlé objektivy – tedy objektivy s kratším ohniskem –, které samy o sobě mají velkou hloubku ostrosti. Ale to už jsem zabrousil do vzájemného ovlivňování jednotlivých parametrů, takže nejprve pojďme ke třetímu z nich.
Pracovní clona
Nebudu zdržovat: Větší clona – čti „clonové číslo“ – rovná se větší hloubka ostrosti, a naopak. Proto také výše zmínění makrofotografové hodně cloní a proto si například portrétní fotografové kupují vysoce světelná pevná skla, aby mohli pořizovat snové snímky, na kterých jsou ostré jen oči a třeba řasy krásné modelky.
Napjaté vztahy
Nyní se pojďme podívat – i když jsem to už nakousl –, jak je to s tím vzájemným ovlivňováním našich tří parametrů hloubky ostrosti. Téměř nechtěně jsem uvedl příklad s krajinářem, který používá širokoúhlé ohnisko (tedy objektiv s /relativně/ krátkou ohniskovou vzdáleností) a zároveň má zaostřeno poměrně daleko před sebe. Tím spojil dva faktory, které mu zaručují velkou hloubku ostrosti. Pokud k tomu objektiv ještě výrazně zacloní – tedy využije třetí faktor, pracovní clonu – bude mít zaručený snímek s velkou hloubkou ostrosti. Jestliže ale například zaostří na nějaký výrazný prvek v popředí snímku, typicky třeba fotogenický balvan, a použije malou clonu, pozadí se už bude jevit jako neostré. Jinak řečeno – to, že použijete širokoúhlé sklo, ještě samo o sobě nedává záruku velké hloubky ostrosti…
Naopak požadujete-li malou hloubku ostrosti při fotografování s objektivem o delším ohnisku – které by podle výše uvedené poučky mělo mít automaticky hloubku ostrosti malou nebo řekněme menší –, ale musíte z nějakého důvodu více zaclonit, budete mít nejspíš problém s nechtěně velkým proostřením snímku. Protože větší clonění obnáší také větší hloubku ostrosti…
Teď si říkám, není to nějaké složité?
Prostá praxe
Ne, není to vůbec složité. V praxi totiž zjistíte – a velmi pravděpodobně jste už zjistili –, že k ovlivňování hloubky ostrosti stejně budete moci v drtivé většině případů využít jen jeden parametr – pracovní clonu. Jak to?
Není to nic složitého. Ohnisko objektivu si nevybíráte podle hloubky ostrosti, nýbrž podle úhlu záběru, který chcete zachytit. Nebo také podle perspektivního podání, jaké chcete mít na fotografii. Protože je trochu pitomé fotit portréty širokáčem, takže v takovém případě si obvykle vyberete sklo (nebo vyzoomujete) s ohniskem kolem 80–135 mm či delším.
Předmětovou vzdálenost si opět nevybíráte kvůli hloubce ostrosti, ale vzhledem k zamýšlené kompozici snímku – samozřejmě v koordinaci s výše zvoleným ohniskem objektivu. Takže to máte dva parametry ovlivňující hloubku ostrosti, které jste tímto zcela přirozeným procesem ve velkých uvozovkách „vyřadili“.
Co vám tedy zbývá? Pracovní clona… Pokud jste si tedy doposud marně lámali hlavu nad otázkou, proč je patrně nejpoužívanějším režimem právě A – priorita clony, tady máte odpověď. Jak prosté, milý Watsone :-)
3 komentáře
Dobrý den,
upřesnil bych, že rovina zaostření je tím blíže polovině hloubky ostrosti, čím více zaostřujete nablízko a tím blíže třetině, čím více zaostřujete na dálku. Konkrétní fyzikální vzoreček takto zhruba funguje.
Toto vaše tvrzení je velice odvážné:
„Zde platí jednoduchá poučka: Čím kratší je ohnisková vzdálenost objektivu, tím větší je hloubka ostrosti. „.
Doporučuji si dávat pozor na to, pokud jej budete říkat lidem ústně, tak aby náhodou nablízku nestál pan fotograf Petr Luňák. Pak byste, jak ho znám, také nemusel odejít se všemi zuby, se kterými jste přišel. :-) On je velmi agresivní bojovník proti tomuto tvrzení a svaly má hodně vypracované. :-))
No, teď vážně… Zásadní problém je v tom, jestli se bavíme o míře rozostření konkrétního objektu nebo o míře rozostření celého pozadí či popředí. Rozostření konkrétního objektu v nějaké vzdálenosti od roviny zaostření je závislé pouze a jenom na cloně a ohnisková vzdálenost na to nemá žádný vliv. Pokud fotíme Marušku a za ní je les, pak širokoúhlým objektivem uděláme záběr celého lesa, teleobjektivem vyfotíme Marušku a v pozadí za ní jeden strom.
Pokud se budeme bavit o tom, jak je rozostřený ten konkrétní strom, je rozostřený teleobjektivem i širokáčem úplně stejně, pouze v případě širokáče vidíme relativně ostrý les a ten rozostřený strom skoro nevidíme, jeho skutečné rozostření se nám ztrácí, protože ho zachytilo jen pár pixelů. (Maruška je taky maličká.) Takže můžeme říci:
a) širokáčem máme ten les na pozadí ostřejší, než je ten jeden strom na pozadí u fotky teleobjektivem
b) širokáčem a teleobjektivem je na F2.8 rozostřený strom za Maruškou úplně stejně, jenom nás klamou smysly a rozlišovací schopnost našeho zraku i naší fotografie, takže nevidíme, že ten strom za Maruškou je stejně rozostřený u širokáče i teleobjektivu. U teleobjektivu máme ten strom veliký a vidíme, že je rozostřený, u širokáče je rozostřený úplně stejně, jen je tak malý, že to nevidíme.
A dostáváme se do slovíčkaření. Rozdíl mezi hloubkou ostrosti pro různé ohniskové vzdálenosti je přesně úměrný tomu, jestli se ten konkrétní detail, který je kvůli kratší ohniskové vzdálenosti menší, ještě vejde do rozlišení v pixelech nebo už ne. Anebo můžeme řízi, zda se vejde do rozptylového kroužku nebo ne, to je ovšem také zrádné, jelikož lidi se koukají jednou zdálky, jednou zblízka, jednou na celou fotku, jednou zírají na 100% rozlišení. Takže něco jako pozorovací vzdálenost a z ní vyplývající rozptylový kroužek, se prostě v praxi stále více stává čímsi teoretickým a když lidi mluví o hloubce ostrosti, kterou vidí, tak málokdy si to sedne na výpočet DOF.
Tenhle pokus v odkazu myslim vyvraci vase tvrzeni.. https://digineff.cz/art/pojmy/sv-telnost-ohnisko-hloubka-ostrosti.html kdyz vyfotim Marusku napr. z 10 metru sirokacem na f2.8 les za ni bude stale mnohem ostrejsi nez z teleobjektivu ze stejne vzdalenosti pri stejne svetelnosti.. Ano uhel zaberu je skutecne jiny ale urcite to neni jen opticky klam, kdyz vam nic nerika nejaky kalkulator hloubky ostrosti tak si zkuste tyto sceny vyfotit svetelnymi objektivy pro viditelny rozdil a uvidite ze se mylite.
Pan nahoře i když zní trochu povýšeně má pravdu chce to dávku představivosti a pak se to dá pochopit.