Autor článku: Vláďa Hammer
Dolomity v posledních letech zažívají díky sociálním sítím obrovský rozmach. Nejvíce lákají v létě nekonečnými možnostmi horské turistiky a v zimě skvělými podmínkami pro lyžování s výborně propojenými areály. Mě ale jako fotografa fascinují nejvíc na podzim. Už pátým rokem proto v polovině října vyrážíme s kolegy fotografy za dechberoucími výhledy na rozeklané štíty, které rámují zlatavé modříny. Ty se po východu slunce rozzáří jako hořící pochodně.
Minulý podzim jsem měl možnost přímo v Dolomitech vyzkoušet Nikon Z8 společně s objektivy NIKKOR Z 14–30 mm f/4 S a Nikon Z 24–70 mm f/2.8 S – za což ještě jednou děkuji českému zastoupení Nikonu. Jelikož jsem na Nikon fotil už dříve, bylo to příjemné déjà vu. Nikon mám rád pro systematičnost a přehledné menu. Fotoaparát jsem tak zvládl nastavit během pár minut podle svých preferencí a namapovat si tlačítka bez nutnosti číst manuál. Zbývalo jen doufat, že nám bude přát počasí, protože v horách se podmínky mění rychle a fotograf musí být neustále připraven.
Pro hledání zajímavých kompozic často fotím z ruky, hlavně se širokoúhlým objektivem. Perspektiva dokáže scéně dodat úplně jiný rozměr. V tomto směru mě Z8 nadchl svou ergonomií. Oproti staršímu modelu Z7II, u kterého jsem měl obavy z pevného úchopu, působí Z8 stabilněji, dobře padne do ruky a dá se ovládat i v rukavicích – což je obrovská výhoda při zimním nebo nočním focení. Jedinou nevýhodou je váha celého setu s oběma objektivy přes 2,3 kg, tedy skoro o půl kila víc než u Z7. Ale za tu obrazovou kvalitu to rozhodně stojí!
Podmínky nám přály a podařilo se zachytit spoustu nových záběrů. Jeden z nejsilnějších zážitků bylo fotografování komety C/2023 A3 (Tsuchinshan–ATLAS), která byla na podzim 2024 viditelná i pouhým okem. První čtyři dny nám sice oblačnost fotografování hvězdné oblohy znemožnila, ale 20. října se počasí zlomilo. Inverzní oblačnost zůstala nízko, zatímco západní obzor nad Marmoladou byl čistý. Z náhorní plošiny poblíž Passo Giau jsme tak měli nerušený výhled.
Když se po setmění kometa objevila, a dokonce byla vidět bez dalekohledu, byla to obrovská euforie. Vědomí, že se s ní naše Sluneční soustava už nejspíš nikdy znovu nesetká, dodalo okamžiku zvláštní kouzlo.
Pro snímání jsem použil objektiv Nikon Z 24–70 mm f/2.8 S, který se skvěle hodí i na noční oblohu. Už na plně otevřenou clonu podává ostrý obraz – ideální třeba i pro polární záři. Poprvé jsem využil i podsvícená tlačítka Z8, což je drobnost, která ale v noci výrazně zpříjemní práci.
Autor článku: Vláďa Hammer
