Každoroční předvánoční „svátek“ milovníků hvězdné oblohy, vysoce aktivní meteorický roj Geminidy, je za námi. Jeho maximum se odehrálo o víkendové noci ze 13. na 14. prosince 2025. Internetem prosákl nespočet překrásných fotografií. Mnohé ukazovaly desítky meteorů roje pročesávajícího nebe jako růžice od Blíženců nad malebně zasněženou krajinou. Jak by taky ne – Geminidy vrcholí v čase, kdy na mnoha místech severní zemské polokoule už běží zima v plném proudu. Jedna fotografie byla ale velmi zvláštní: Ukazovala chlapíka sedícího na mole v oceánu obklopeném tyrkysovou lagunou, modravými „jiskřičkami“ bioluminiscenčního planktonu a desítky Geminid nad ostrovem proti nezvykle nakloněné Mléčné dráze. Ten chlapík byl Petr Horálek a Geminidy se pokusil vyfotit z Malediv za ne úplně ideálních podmínek. Pomocníkem mu byl Nikon Z6III.
Zrádný monzun
„Když jsem se dozvěděl, že mám to štěstí být pozván na pracovní pobyt na dvojici maledivských ostrovních rezortů Soneva a okno na návštěvu mi tamní manažer umožní v prosinci, byl jsem štěstím bez sebe. Vždyť Geminidy na rovníku jsou fakt paráda. Navíc se už objevuje svítící plankton a světelného znečištění nemusí být mnoho. Ale… no, muselo tam zase být nějaké to ALE,“ vzpomíná Petr Horálek na své pozvolna umírněné nadšení. Původně totiž maximum roje měl v plánu odfotit hned v prvních dnech svého pobytu na Maledivách a poskytnout tak nezvyklý obrázek ještě v době končící aktivity roje, jak to úspěšně učinili mnozí jiní astrofotografové. Nakonec se radoval, že to vůbec dopadlo. „Proč to tak trvalo? Jedno slovo: Monzun. Tím ALE byl podle místních nezvykle zakaboněný prosinec. Masy bouřkových oblaků táhnoucích se od Srí Lanky si nedaly pokoj a mých 12 pracovních dní v ráji, při kterých jsem jako bokovku chtěl zažít právě ty Geminidy, mi prostě příroda zadarmo nedarovala.“
Více jak padesát meteorů
Meteory Petr fotil od 13. do 16. prosince na ostrově Soneva Jani, kam byl pozván jako popularizátor astronomie na místní hvězdárnu. Ale naplno se mu dařilo fotit jen první dvě noci (okolo maxima roje), tedy bez volného foťáku na podkladový snímek. „Však času je dost, nějakou další noc to klapne,“ říkal si. Další noc ale přišla bouře, silný vítr… a ten už neustal do konce pobytu na tomto ostrově. Přinesl ještě větší masy oblačnosti a naděje na focení podkladového snímku se blížily k nule.
Se svým Nikonem Z6III přitom v prvních nocích zaznamenal nad 50 meteorů z roje a mít možnost je hezky geometricky seskládat do lokální podkladové mozaiky by přineslo krásný fotograficky klenot. „Ještě nebyl všem dnům konec, ale donutilo mne to snížit se k porušení vlastních pravidel zodpovědného fotografa,“ vzpomíná Horálek. Když se mu nepodařilo všechna data získat na ostrově Soneva Jani, vkládal naděje na dofocení projektu až na druhém ostrově, Soneva Fushi.
Přiznání zodpovědného astrofotografa
Petr nebyl moc nadšený z toho, jak se k projektu nakonec musel postavit. Jako astrofotograf dodržuje přísná pravidla, která jej podle jeho slov odlišují od tvorby audiovizuálních podvodníků využívajících neznalosti lidí a samozřejmě v dnešní době i umělé inteligence. Zde ale neměl moc na výběr, a tak přišel alespoň s upřímným přiznáním. „Jak víte, zakládám si na něčem, čemu říkám fyzikální korektnost. Obrázky by měly odrážet nějakou edukativní fyzikální realitu. Z hlediska barev mlhovin a radiantového efektu meteorického roje jsem tuto fyzikální korektnost dodržel. Ale tím, že jsem meteory lovil z jednoho místa, ale podkladový snímek jsem byl nucen pořídit na místě o několik desítek kilometrů jinde, to není úplně fyzikálně správně. Fyzicky by se meteory měly na snímku promítat o chlup jinde, než jak jsou vyobrazeny. A když už se ta korektnost nedá dodržet, je důležité to přiznat. No a to právě dělám. Pro klid své fotograficky zodpovědné duše zde tedy přiznávám, že divoké počasí mne tentokrát donutilo obrázek vytvořit na dvou různých místech. Holt někdy je příroda velmi neshovívavá.“
Žádný med ani na druhém ostrově
I když už byl Petr Horálek smířen s tím, že snímek nebude stoprocentně fyzikálně korektní, ukázalo se, že ani tahle komplikace nebude tou poslední. „Ve skutečnosti silně rozfoukané moře, zakalená, ne-li zatažená obloha a občasné deštíky nebyly jediným zádrhelem. Tím druhým byly Vánoce. Ano, Santa Claus byl veleslavně ,okakáván‘ (rozuměj ‚očekáván‘ — jazykem malých natěšených děcek) na mnoha maledivský ostrovech v okolí, včetně těch, na něž jsem byl pozván popularizovat astronomii. Právě Santův příchod zvýšil potřebu místních žhavit na mnohem více obrátek smradlavé agregáty dopující všemožné vánoční dekorace, od ledkových tunelů, po celé laserové show,“ vzpomíná s ironií Horálek na náhlý problém se světelným znečištěním, se kterým už fakt kvůli svátkům nemohl nic dělat. Kdyby to jasno přišlo hned v první dny, ještě by přemíra umělého osvětlení nedosahovala tak vysokých hodnot. Ale pár dní před Štědrým dnem – kdy se konečně mělo na jednu noc vyjasnit – už bylo pozdě.
Požehnaný management ostrova
Poprosit všechny okolní ostrovy o zhasnutí světel bylo naprosto nemožné, ale na ostrově Soneva Fushi byl management velmi ochotný. „V noci, kdy jsem věděl, že jasno bude, a Geminidy už právě končily, zhasli, co se dalo. Okolní ostrovy svítily šíleně, ale Soneva Fushi zůstal přírodně tmavý. A i příroda zaúřadovala svou ochotou: Skutečně do okolí ostrova poslala i začínající bioluminiscenci. To jsou ty modré jiskřičky na hladině vody. Měl jsem jen asi 3 hodiny, než světla zase hodlali nahodit. Ale stačilo to,“ vzpomíná s povděkem Petr.
A tak vznikl tenhle nezvyklý portrét Geminid 2025. V exotické kráse maledivské noci, s modrým planktonem, rovníkovou noční oblohou protkanou četnými vodíkovými mlhovinami, a s jasným Jupiterem obklopeným atmosférickou koronou, jak před ním přecházela nízká řídká oblačnost.
Co jsou Geminidy a jak se fotí?
Geminidy jsou meteorický roj, který každoročně vrcholí okolo 14. prosince s vysokou frekvencí nad 150 meteorů za hodinu. Meteory jsou pomalé a vlivem perspektivy zdánlivě vylétají ze souhvězdí Blíženců. Ve skutečnosti jde o zanikající ledoprachové částečky pocházející z drolícího se asteroidu 3200 Phaeton, jehož dráha se nachází poblíž zemské dráhy. Díky tomu se proud rozdroleného materiálu planetky dostává každý rok okolo 14. prosince do gravitačního vlivu Země. Třením pak jednotlivé částečky zanikají v zemské atmosféře a vytvářejí meteorický roj. Fotografování meteorů vyžaduje širokoúhlý objektiv, zcela otevřenou clonu a sekvenční snímání s foťákem, který má nízký poměr signál/šum, jako je například Nikon Z6III.
Autor článku: Petr Horálek
- Web: www.petrhoralek.com
- Portfolio: https://www.petrhoralek.com/Portfolio
- Facebook: www.fb.com/PetrHoralekPhotography
- Instagram: www.instagram.com/petrhoralek
Jeden komentář
Jaká to náhoda, předevčírem prvně narazím na tento článek a současně včera v starším výtisku novin čtu článek Čech uspěl ve výběru NASA 50x:
Astrofyzik Petr Horálek je za vemírnou fotografií ochoten ujet 1000e km. Jeho snímky se opakovaně staly fotkou dne NASA. Na poslední fotce zacyhtil meteoroj Kappa Cygnid. (časosběr 12let vznikající)
To bylo focené 8mm fisheye? Tomu vysvětlení s fyzikální správností a pokladovým snímkem jsem se trochu ztratil. Znamená to, původní fotka s rojem byla vložena za použití ~kruhové masky výběru do pokladové fotky s molem?
Je to moc pěkné, asi dalo práci odhadnout správný čas pro správnou délku úseček
Jenom mě trochu rozesmálo nízký poměr signál/šum, jako má zrovna Z6III, spíš bych zrovna řekl zrovna opak (ale třeba to bylo nad ISO 800, kde se rozdíly stírají. )
Mimochodem ty náhledy jsou extrémně posterizované, až mě to donutilo kliknout na origály, které jsou samozřejmě v OK.