Lívia Belková je celkovou vítězkou slovenské Fotky Nikonblogu 2023 a tak, jak to bývá zvykem, jsme ji při předávání ceny rovnou také vyzpovídali. Na rozhovor s Lívií jsem se velmi těšil, neboť její portfolio je podle mého gusta :-) Dokument a street foto jsou mé nejoblíbenější žánry, a tak jsem si ranní kávu s Lívií užil.
Lívie, prozraďte nám, jaké to bylo ve vašich začátcích? Kdy jste se dostala k fotografii? A byla jste od začátku zapálená pro street, nebo jste si vyzkoušela i jiné fotografické žánry?
„Bylo to v roce 2016. V té době jsem hodně cestovala, protože jsem spolupracovala a jednou cestovní kanceláří. A bylo to ve městě, které mi velmi přirostlo k srdci – v Istanbulu. Je to nádherné město plné života, mnoha kultur, vynikajícího jídla a zajímavých tváří. Istanbul jsem navštívila mnohokrát, čtyřikrát jsem tady randila s přítelem, který mimochodem také fotografuje street foto. Takže mě to fascinovalo od začátku a nikdy jsem neměla tendence měnit žánr.“
Když fotografujete v ulicích, jaký je váš přístup? Ptáte se před tím než začnete fotit, nebo nejdříve fotografujete a potom se ptáte?
„Snažím se zachytit co nejpřirozenější situace, proto se nikdy dopředu neptám. A přiznám se, že se mi stává jen minimálně, že bych musela něco vysvětlovat.“
Nestalo se vám, že by vás někdo odmítl nebo byl vysloveně nepříjemný? Nemyslíte, že vy ženy to máte při focení na ulici trochu jednodušší než muži?
„Nestává se mi často, že by mě někdo odmítl. Jen jednou to bylo trochu nepříjemné, když jsme fotili na trhu a místní umělci se obávali, abychom neokopírovali jejich díla a nebyla zneužita jejich autorská práva.
Co se týká přijetí mužů a žen, to závisí od konkrétní země. V některých východních krajinách jsou muži fotografové akceptovaní určitě víc než ženy. Na západě mohou mít jemnou výhodu ženy, zvlášť, když fotíte děti. To je dnes samo o sobě choulostivé téma. Znám australskou fotografku Julii Coddington, která často fotografuje děti a velmi zblízka. To by si chlap nemohl dovolit.“
Máte připravené nějaké právní minimum k tématu fotografování na ulici?
„Asi bych se v terénu nějakými zákony neoháněla. Spíš bych se snažila lidsky vysvětlit co dělám a proč to dělám. Před cestou do ciziny se samozřejmě snažím zjistit, co si při focení můžu dovolit a co ne.“
Co pro vás bylo doposud nejméně komfortní?
„Moc si na takové situace nevzpomínám, ale pamatuji si jednu v Turecku, když jsme tam byli v době mítinků před volbami. Byla tam bouřlivá atmosféra, hromada policajtů a tajných. Bylo nám řečeno, že se do toho nemáme pouštět. Taková politická shromáždění jsme proto raději oželeli.“
Jaký typ streetky máte ráda? Minimalistickou, s níž jste vyhrála Fotku Nikonblogu, nebo spíše vícevrstvou s několika ději? A černobílou nebo barevnou?
„Když jsem začínala, byla to černobílá. Ale čím více fotím, tím více se přikláním k barevnému provedení. Mám ráda minimalistickou i komplexnejší fotografii. Mám ale pocit, že na sociálních sítích mají úspěch spíše jednodušší snímky. Asi to bude kvůli menšími formátu, v němž je jednodušší fotka lépe čitelná.“
Tím se dostáváme k otázce: Co vy a sociální sítě? Využíváte je, a dostáváte na nich například relevantní feedback?
„Na Facebooku nepublikuji skoro vůbec, na Instagramu ano. Přestože se algoritmus Instagramu v poslední době dost změnil a ti, kteří vás sledují, se k vašim fotkám nedostanou, myslím si, že na networking je stále dobrý. Můžeme být skrze něj v kontaktu s ostatními street fotografy. Mnozí ze známějších mají na IG také různé malé soutěže. Přes Instagram jsem se dostala také do poroty soutěže Istanbul Street Photography Contest.
Na Instagramu také dokážu zjistit, jestli zrovna nejsou v Istanbulu nějací fotografové a následně se s nimi potkat, dát si kávu a společně si zafotit. A konečně nadávat na Instagram nemůžu už jen proto, že jsem se zde seznámila se svým přítelem :-)“
To vypadá, že vás Istanbul skutečně „dostal“. Je to pro nás dostupnější destinace než New York, který je často považovaný za mekku street fotografie?
„Určitě je dostupnější časově a samozřejmě také cenově, nejen co se týká letenek. Také ubytování a jídlo je zde levnější. Myslím, že Istanbul je dokonce ještě pestřejší, kulturnější a chutnější než New York.“
Jaké jsou vaše nejbližší cestovatelské plány?
„Teď se chystám do Ameriky, ale už nastálo. Dostala jsem snoubenecká víza, svatba bude právě v New Yorku, kde se zdržíme asi týden. Bude malá a fotit nás bude kamarád street fotograf. Takže to bude přesně v našem duchu :-)“
Jakou sestavu fotoaparátu a objektivu používáte na street?
„Mirrorless fotoaparát a 35mm objektiv. Používám objektiv s manuálním ostřením – je to pro mě rychlejší předostřit, přiclonit a potom už jen stisknout spoušť.“
Jak jste se dozvěděla o Nikonblogu a naší soutěži? Zapojíte se i letos?
„Nějaké fotky určitě pošlu, protože je super, že se tvoří takové foto komunity. A budu ráda, když zase vyhraje někdo, koho výhra potěší tak, jako mě. Soutěž sleduji a velmi mě zaujalo loňské téma Malování pohybem. Mým favoritem byla fotka od Michala Svítka.“
Co byste ještě chtěla říct našim čtenářům?
„Aby si vychutnávali fotografování, ale také budování komunity a přátelství. To mi na Slovensku trochu chybí. Zdá se mi, že v sousedních Čechách jsou street fotografové více aktivní a viditelní. Přeju všem dobré světlo a jen příjemné zážitky v ulicích.“
Lívie, děkuji vám za rozhovor, za zapojení se do naší soutěže, a přeji mnoho zdaru a dobré světlo v Americe.
