Abych řekl pravdu, občas u naší soutěže Fotka Nikonblogu trpím. Ne, že by zde byly špatné fotografie, to ani náhodou! Ale někdy to zpočátku vypadá na nezájem vás, soutěžících. Tak tomu bylo i v případě 3. kola s tématem Fotodeník. První měsíc se téměř nic nedělo, příspěvek na facebookové stránce Nikonu zel prázdnotou, a ještě ani v polovině druhého měsíce to nebylo o moc lepší. Ale ke konci se strhla lavina! Nevěřil jsem svým očím – samozřejmě v pozitivním slova smyslu. Podařilo se! Fotodeník je zachráněn :-)
Můj fotodeník
Fotodeník je zvláštní žánr, dá-li se tedy vůbec žánrem nazývat. Mísí se v něm reportáž, dokument, fotografický časosběr nebo třeba fotocestopis. Fotodeník by však, alespoň podle mého soudu, měl mít něco, co „striktnost“ zmíněných témat přesahuje – velkou míru subjektivity. Subjektivity ryze autorské, osobní, přesahující až k intimitě. Možná se zadání našeho 3. kola Fotky Nikonblogu nemělo jmenovat jen Fotodeník, nýbrž Můj fotodeník s důrazem na slově Můj. Tento akcent je totiž ve fotodeníku klíčový, protože autorovi dává tu největší svobodu, jakou může mít. Je to jeho deník, jsou to jeho pocity, nálady, myšlenky – a zároveň je to jeho život.
Nejdůležitějším divákem svého fotodeníku je tak sám fotograf, ostatní jsou možná i trochu nepatřiční. Tím, že jsme vás nechali veřejně otevřít své nitro, jsme se tímto tématem na Nikonblogu vlastně dopustili jakéhosi faux-pas. Velmi si proto cením všech, kteří se tohoto kola zúčastnili, a přiznám se, že je mi poněkud žinantní upřednostnit tři autory před ostatními. Ale pravidla jsou daná, tudíž nemohu jinak.
Proto se omezím pouze na velmi stručné hodnocení všech tří nejlepších fotodeníků. Nejvíce fotografova nitra jsem zaznamenal u sérií Lucky Mojžíšové, Hany Peškové a Zdeňka Dvořáka. Díky za vaše fotodeníky!
Lucie Mojžíšová: Pouť do Říma
„Moje mamka se rozhodla dojít do Říma pěšky. Já jsem se k ní na dva týdny přidala. Tento fotodeník dokumentuje moje putování s mamkou.“
Hana Pešková: Můj život na zahradě
Zdeněk Dvořák: Den, kdy se mi narodila dcera
„Tento soubor vznikal během cca 38 hodin od příjmu a prvních bolestí, až po okamžik, kdy na tento svět přišla dcera Stela. Fotografováno pouze na mobil. Fotografie byl můj boj s bezmocí během pomalu rozbíhajícího se porodu až po horu emocí, když vše dobře dopadlo. Zbytek už bez komentáře.“
Nekonečná vytrvalost fotodeníku
Na závěr našeho fotodeníkového tématu pro vás mám ještě výzvu: Neustávejte! Neustávejte s focením svého fotografického deníku ani teď, když je naše téma uzavřené. Musím se přiznat, mě samotného 3. kolo Fotky Nikonblogu nakoplo tak, že jsem si – konečně – také začal vést svůj fotodeník. Moc mě to baví a jen si trochu vyčítám, že jsem s tím nezačal už dávno. Nicméně věřím, že tentokrát vytrvám, a to stejné přeji i vám. Fotodeník je skvělá věc! :-)
Minimálně do konce prázdnin
Do svého pokračujícího fotodeníku pak můžete zařadit také minimalisticky pojaté fotografie, což je téma 4. kola Fotky Nikonblogu, které bylo právě spuštěno a jako obvykle potrvá dva měsíce čili do konce prázdnin. Podrobnější zadání najdete v minulém článku, my se už nyní těšíme na vaše skvělé fotografie.
