Fotit Anděly není rutina. Je to chvíle, která má svůj rytmus, energii a ticho. František Ortmann nevnímá každoroční focení jako technický úkol, ale jako setkání, které si zaslouží respekt – k lidem, k místu i ke světlu. Je to práce, která se nedá odbýt. A právě proto na ní každý rok záleží.
Jak dlouho trvá příprava na takovou akci – technicky i mentálně?
Samotný večer začínám připravovat dva měsíce před akcí. Letos v lednu zemřel režisér David Lynch a celý design prostoru byla taková pocta tomuto velkému muži, prostor studia pak na jeho tvorbu odkazoval. Podlahu nám pomáhala tvořit architektka Nikola Netušilová dvě hodiny před začátkem akce a jak se říká „gafu nic nenahradí“. Díky Nikolo :-)
Jak ses připravoval na focení Cen Anděl?
Spolupráce s pořadateli začala v roce 2018, kdy jsem přišel za Luckou Hájkovou a Matyášem Vordou a představil jim svůj koncept portrétování nominovaných a oceněných umělců. Zalíbila se jim moje myšlenka a hned v tom roce jsem zrealizoval první fotografování ve Fóru Karlín, kde jsem studio postavil ve spolupráci s Rendou Tomaidesem z Fomei – pod schody, po kterých umělci přicházeli do sálu.
Letos se Ceny Anděl předávaly v pražských Holešovicích v Křižíkových pavilonech na Výstavišti. Předcházely tomu schůzky na lokaci, konzultace místa s architektkou Nikolou Netušilovou a Matyášem Vordou. Vyměřování, plánování světel, přívodů energie s lidmi od Kontralichtu. Těch věcí je hodně, protože není prostor na chybu ve slavnostní večer. Kolik lidí do studia dorazí předem nevíš, umělci jsou náladoví, senzitivní. Když jsem studio postavil poprvé, přišlo maximálně 20 lidí, letos jich bylo přes 130! A spoustu jsem jich musel odmítnout. Během let se studio stalo součástí večera a umělci chodí sami a těší se na to, co vytvoříme. Třeba David Koller, který mi na zkoušce říkal, ať s ním počítám, přivedl mimo své ženy a Bena Cristovaa partu deseti lidí.
Jaké jsi měl vybavení?
Pokud jde o techniku, asi ti nemusím říkat, že fotografuji výhradně na Nikon, a to více než 35 let od mých začátků v časopise Reflex, kde jsem jako první fotoreportér nastoupil v roce 1991. V roce 1992, na mé první služební cestě za oceán do Pittsburghu za Jaromírem Jágrem, jsem si cestou v New Yorku koupil největší legendu od Nikonu, a to model FM2 – samozřejmě černý a mám ho dodnes. Ale zpět k tvojí otázce. Vždy mám obrovské plány, co vše bych rád vyfotografoval, ale realita samotného andělského večera je vždy nakonec trochu jiná. Letos jsem během samotného večera za cca 7 hodin od 19:00 do 02:00 vytvořil portréty 135 umělců a lidí spojených s hudbou. Takže jistě chápeš, že na nějaké mega kreativní fotografování třeba objektivem 20 mm, což jsem si plánoval, opravdu rychle zapomeneš. Nejvíce práce jsem udělal fotoaparátem Nikon Z9 a objektivem Nikkor Z 24-70/f2,8 S – to je pro mě combo, které nikdy nezklame. Několik portrétů jsem vytvořil také Plenou (135 mm/f1.8), tu miluji, ale ona potřebuje zvláštní péči a hodně času a ten, jak jsi pochopila, během večera skutečně není. Ale v mém batohu od Peak Designu, který používám poslední dva roky a nedám na něj dopustit, mám objektivy od 16 mm po 200 mm – člověk nikdy neví, co nastane a co by se zrovna mohlo hodit.
Jak velký prostor jsi měl na focení k dispozici?
Na Cenách Anděl bojuješ, stejně jako všichni, o každý centimetr prostoru. Vzpomínám si, když se Ceny Anděl předávaly v roce 2022 v Národní galerii – Veletržním paláci a já postavil studio přímo pod VIP tribunou.
Takže ty lidi, které fotíš, usadí přímo nad tvou hlavou, ale oni netuší, že pod nimi je nějaké fotostudio. Tenkrát jsem použil speciální světelné trubice od Fomei, který je u tohoto projektu od samého počátku a s jejichž světly pracuji roky.
Letos to bylo speciální v tom, že prostor, ve kterém jsem studio stavěl, byl přímo uprostřed párty, ze které umělci sledovali přenos, který byl ve vedlejším Křižíkově pavilonu. Vedle fotostudia bylo kino a z druhé strany má výstava fotografií, které v minulosti na Cenách Anděl vznikly, a přímo za zády jsem měl 4 bary :-). Prostor jsem měl nakonec široký cca 5 metrů a 7 metrů dlouhý, což je na hraně, abych byl schopen portrétovat i větší skupiny lidí. Nejvíc lidí, co jsem letos měl před objektivem, bylo 15 – byl to kompletní tým hudebního vydavatelství Supraphon – do teď nechápu, jak se mi je podařilo do tohoto prostoru dostat. Mimo studia dokumentuji přípravy a zkoušky samotného večera, které trvají dva až tři dny. Pohybovat se mohu, kde chci – jsem velký kluk a vím, kdy a kam nevstupovat, kde jsou kamery a kde je potřeba v určitý okamžik nebýt, kde se třeba někdo koncentruje před vystoupením, nebo kde někdo řeší nějakou krizovou situaci. Navíc jsem si pořídil Nikon Zf a ten mi pomáhá v tom být „neviditelný“, když fotím hodně zblízka.
Kolik lidí jsi během večera nafotil? A kolik fotek sis nakonec odnesl domů?
Jak jsem již řekl, portrétoval jsem 135 lidí a vytvořím s každým maximálně 10 fotografií. Takže v „andělském“ studiu jsem letos vytvořil cca 1000 fotografií – šílené číslo!
Byl jsi na to sám, nebo jsi měl asistenty?
Od začátku spolupracuji s firmou Fomei, která mi pomáhá přinášet do mé práce světlo a René Tomaides z této firmy mi stojí po boku a pomáhá mi mé „andělské“ představy naplňovat. Letos jsem použil více světel, konkrétně: 2 x LED DMX 300B, 1 x LED 200BC, trvalé světlo, 1 x Click Box EKO 120 cm, 1 x Click Box EKO 90 cm, 1 x Click Box EKO 60 cm, 2 x LED RGB 200F a fresnelové světlo. Navíc jsem měl letos po boku kamaráda fotografa Davida Horvátha.
Jak probíhá postprodukce po takové akci?
Tohle je strašný fofr. První fotografie odevzdávám hned ráno po akci, domů přijedu kolem čtvrté ráno a v 8 hodin posílám první portréty. Vše pak maximálně do týdne, aby se vše dostalo ven v aktuálním čase.
Fotografie vybírám podle citu, většinu lidí znám osobně a vím, který výraz, pohyb či gesto je vystihuje nejlépe.
Co je podle tebe na takovém focení nejtěžší?
Komunikace, musíš do každé fotografie investovat 200 % procent energie – celé to stojí na komunikaci s portrétovanými. Nesmíš absolutně vnímat okolí a musíš být soustředěn jen na toho člověka, který stojí před tvým objektivem. A to vzhledem k tomu, že kolem tebe je XX dalších lidí a za zády ti jede obří večírek, není úplně snadné a věř mi, že po akci jsi absolutně vyždímaný – jako ranní pomeranč, ze kterého ti v kavárně udělali fresh, aby jsi se probrala – ze mě je druhý den ta vyždímaná slupka.
Jaké máš nastavení v hlavě, když fotíš celebrity?
Já to takhle nevnímám. Jsem v tom českém showbyznysu celý život a nedělám rozdíl mezi lidmi. Prostě dělám své řemeslo a snažím se vždy vytvořit co nejzajímavější fotografii. Teď jsem zrovna fotil pro jedno bistro šéfkuchaře, kuchaře, cukrářky, tým z placu a přistupuji k nim stejně, jako bych měl před objektivem rockovou hvězdu. Jen kolem toho není taková show a portrétované nepřivezla do studia limuzína :-).
Máš nějaký moment nebo fotku z večera, která pro tebe byla výjimečná?
Každá fotografie má nějaký svůj mikro příběh – jsou to krátká intenzivní setkání. Letos jedno z nejsilnějších bylo, když do studia dorazil Ben Cristovao a za kamerou si všiml mého kolegy (mého nejbližšího kamaráda) Davida Horvátha, který natočil z celého fotografování perfektní making of video, a to jejich setkání bylo neuvěřitelné – oba měli slzy v očích od radosti. David (legenda českého snowboardingu) Bena učil jezdit na prkně a bylo vidět, že mají ze setkání ohromnou radost. Focení se úplně zastavilo v ten magický moment. Ale takových setkání a momentů je vždy několik a vypíchnout jeden opravdu neumím.
Co tě na tomhle typu práce nejvíc baví? A co tě třeba občas vytáčí?
Baví mě proces tvorby a to vždy – prostě cesta je cíl a tak to mám celý život. A co mě vytáčí? Vytáčí mě lidi, kteří flákají svou práci, svůj život. Tady (Ceny Anděl) jsem obklopen týmem lidí, kteří jedou nonstop na 110 % – od kluků, kteří mi přivedou elektřinu, pomohou mi pověsit pozadí, přes produkční, kteří celý tenhle skutečně výjimečný večer dají dohromady. A je to, jako byste skládali puzzle z několika tisíc kousků a každý musí zapadnout přesně na své místo, jinak to nebude fungovat. Takže už teď se těším na další „andělské“ okamžiky, které práce fotografa přináší. Rád jsem si s tebou povídal a všem kolegům fotografům, přeji dobré světlo!
Podívejte se na video z loňských Cen Anděl
Fotky napříč lety focení Ceny Anděl
