Capture NX 2 – v režii D-Lightingu. A detailně o histogramu

[indizar:0,]

Zatímco barevnost obrazu u moderních digitálních fotoaparátů je většinou korektní už při pořízení snímku a je třeba ji opravovat obvykle až při silně nestandardních světelných podmínkách, skoro vždy je nutné sáhnout na korekci expozice. Všichni to víme – digitály jsou na přesnost expozice extrémně citlivé a i přes sofistikované měřicí systémy není každý snímek exponovaný „košer“. Opravit jemné posuny není v žádném programu problém – Capture NX 2 samozřejmě nevyjímaje. Než se ale pustíme do základních úprav „ve vlastní režii“, řekneme si něco o automatických nástrojích. Nejednou totiž podávají překvapivě výborné výsledky a hlavně začátečníkům velmi usnadní práci.

Ještě před tím je však třeba si říci pár slov o kontrole úprav. Každý monitor je jiný a rozdílně zobrazuje jak barvy, tak i jejich rozsah. Ne všichni fotografové mají kalibrované profesionální monitory (doplněné neméně kvalitní grafickou kartou) a velmi často se stává, že část obrazové informace na svém zobrazovači prostě nevidí. Naštěstí existuje výborná pomůcka – histogram. Z toho důvodu jsem tuto část seriálu o Capture NX 2 rozdělil na dvě kapitoly, přičemž první z nich pojednává o histogramu – jak jej „číst“ a využít tak při posuzování a úpravách fotografií. Najdete zde také krátký návod, jak v NX 2 zobrazit přepaly nebo podexpozici.
Ve druhé kapitole se už budeme věnovat polo- a automatickým nástrojům pro úpravy expozice a kontrastu.

[firstchapter:Histogram, přepaly a podexpozice]

Kapitoly článku

[chapters]

Začněme tím jednodušším – zobrazováním přepalů a podexpozice. Barevný prostor RGB, ve kterém jsou digitální fotografie ukládány, má určitý jasový rozsah. Ocitnou-li se některé části mimo něj, nemohou být zobrazeny či reprodukovány. Jasnější části jsou přepaly, tmavší partie obrazu pak podexpozice (někdo ji označuje jako podpaly, ale mně to zní tak trochu pyromaniacky).
Postižené části fotografie lze v Capture NX 2 jednoduše zobrazit – stačí, když si zapamatujete dvě klávesové zkratky: Shift + H a Shift + S. H = highlights – nejvyšší jasy, přepaly, S = shadows – stíny, přeexpozice.

Na ukázce vidíte v první třetině fotografii s velkým jasovým rozsahem, který se nevejde do barevného gamutu RGB. Prostřední část prezentuje vzhled po aktivaci indikace podexpozice (Shift + S), pravá třetina pak ukazuje přepaly (Shift + H). Jen podotýkám, že takovýto snímek lze v Capture NX 2 poměrně lehce vylepšit.
A ještě poslední informace pro ty uživatele, kteří nemají rádi klávesové zkratky: Indikaci přepalů vyvoláte také z menu View | Show Lost Highlights, podexpozici pak View | Show Lost Shadows.

Histogram a všechno, co jste o něm chtěli vědět

Histogram má podobný „životní příběh“ jako RAW – jedni jej milují a zcela samozřejmě používají, druzí dost dobře neví, co s ním. Dlužno dodat, že je to obvykle z pouhé nevědomosti. Pojďme tedy i těm „histogramem nepolíbeným“ fotografům nyní ukázat co je to histogram a k čemu je dobrý.

Předně: histogram je indikátor – nejde o nějaký nástroj, jak se mnozí mylně domnívají. Onen mylný názor vzniknul pravděpodobně proto, že histogram bývá součástí nástrojů Levels (úrovně) a Curves (křivky). Ve skutečnosti však jde pouze o grafické znázornění rozložení jasů v obraze.

Histogram je graf o dvou osách. Na vodorovné ose jsou jasové úrovně od 0 do 255, tedy vlevo nejhlubší stíny, vpravo pak nejvyšší jasy. Svislá osa pak přestavuje množství jednotlivých jasových úrovní. V plynulé návaznosti pak obě osy vytváří známý „pahorkatinový“ graf.

Histogram může být jen jasový – v tom případě je obvykle černobílý, může ale zobrazovat také každý kanál RGB zvlášť. Na předchozí ukázce vidíte vlevo černobílý jasový histogram, který je v Capture NX 2 součástí nástrojů Quick Fix a Levels & Curves. Vpravo pak histogram ze stejnojmenné paletky, která se standardně zobrazuje v pracovním prostředí Multi-Purpose nebo Edit vpravo dole.
Tento histogram umožňuje přepínat režimy zobrazení jednotlivých kanálů R, G a B zvlášť nebo RGB dohromady (viz ukázku). V tomto režimu je na můj vkus poněkud zmatený, jelikož do RGB míchá zcela zbytečně ještě i barevný prostor CMYK, takže zde vidíte i žlutý, tyrkysový a purpurový graf (ty vznikají překrýváním kanálů RGB).

Každý „kopeček“ histogramu ukazuje nějakou část obrazu s podobnými jasy. Chcete-li v Capture NX 2 zjistit, ke kterým částem fotografie patří konkrétní část grafu, označte ji v paletce Histogram tažením myši. Ve fotografii pak začnou blikat barevně zvýrazněné části.

Na ukázce jsem označil na histogramu část modrého kanálu vpravo a blikáním se na fotografii zvýraznila část oblohy (šikmý zelený pruh) a malé části budovy kostela.

Správná podoba histogramu neexistuje

V mnoha „odborných“ článcích se ještě stále můžete dočíst, že existuje takzvaný ideální histogram, který bývá popisován jako pozvolný kopeček uprostřed vodorovné osy. Taková hora Říp. To je samozřejmě kardinální nesmysl. Ano, jsou fotografie, které stejný nebo hodně podobný histogram mají. V žádném případě to ale neznamená, že jde o jediný správný – korektních podob může být takřka nekonečně mnoho. Pojďme si proto ukázat, jaké mohou být typické varianty histogramu, a co nám jako uživateli říkají.

Histogram – ukázka č. 1

Toto je správně exponovaná, jasově poměrně vyvážená fotografie. Jak to poznáte z histogramu? Vidíte, že začíná vlevo u paty grafu, ale nedotýká se okraje – to znamená, že zde nejsou podexponované oblasti, které by přesahovaly vlevo ven z grafu. Následují dva povolně se zvedající, různě vysoké vrcholky – ty ukazují poměrně velkou nasycenost obrazu hlubšími středními tóny. Středy a nižší středy jsou pak zastoupené méně, další výrazný vrchol je až ve třech čtvrtinách jasů (to je obloha, jak jsme si ukázali na minulé ilustraci). Konec histogramu vpravo je opět dole u paty, což jasně říká, že zde nejsou přepaly.

Histogram – ukázka č. 2

Zde má histogram zcela odlišnou podobu, přesto je ale také „správný“. Protože na fotografii převládají světlé tóny, je levá část histogramu velmi málo zastoupená a naopak dominuje pravý vrchol s výraznými jasy. Opět zde ale nedochází k přepalům (nebo jen minimálně), protože pravý konec histogramu je dole.

Histogram – ukázka č. 3

Toto je přesný opak předchozí ukázky – fotografie je tmavá, histogram je tedy natlačený vlevo, v oblasti stínů. Opět jde ale o dobře exponovaný (či spíše dodatečně upravený) snímek, který se vejde do gamutu RGB, takže zde nejsou ani přepaly ani podexpozice.

Histogram – ukázka č. 4

Je na čase si ukázat, jak vypadá histogram, když je něco špatně. Každý zřetelně vidí, že jde o silně přeexponovanou fotografii. Jak to indikuje histogram? Pravá část grafu je velkou plochou natlačená na pravý okraj, nekončí dole u paty – to je jasné znamení, že v obraze je velké množství přepalů. Snímek je třeba podexponovat.

Histogram – ukázka č. 5

Opět přesný opak minulé ukázky – snímek, který je podexponovaný. A stejně tak přesně opačně, či spíše zrcadlově, se chová i graf histogramu. Velká část „hmoty“ je natlačená na levém okraji, u fotografie je třeba přidat expozici nebo jiným způsobem získat kresbu z černých stínů (např. D-Lightingem) – samozřejmě do té míry, než začne neakceptovatelně narůstat šum.

Histogram – ukázka č. 6

Předposlední ukázku jsme již viděli v úvodu, nyní i s histogramem. Jestliže jsme na začátku ilustrovali, že v tomto snímku jsou jak přepaly, tak i podexpozice, dá se předpokládat, jak bude vypadat histogram. Ano, je roztažený po celé šířce a oba okraje mají tendenci „přetéct“.

Histogram – ukázka č. 7

Na závěr si nechávám ilustraci histogramu, kterému se v tomto článku dosud žádný nepodobal. Jde o ukázku fotografie, která (obvykle) postrádá kontrast. I kdybyste ji nikdy neviděli a byl vám ukázán jen histogram, poznáte z něj, že jasový rozsah je velmi malý, snímek bude na 100 % tonálně plochý. To je zřetelné z toho, že graf je natěsnán uprostřed vodorovné osy, ve fotografii nejsou tedy zastoupeny ani hluboké stíny, ani nejvyšší jasy.
Velmi často se v praxi setkáte s obdobou, kdy chybí třeba jen jasy – snímek je mírně podexponován, ale ne tak, aby na „protější straně“ vznikala podexponovaná místa – pouze chybí potřebné jasy. Toto bude také nejčastější případ pro jednoduchou a rychlou úpravu (viz další kapitolu).

Kapitoly článku

[chapters]

[chapter:Automatika v režii D-Lightingu a jiných]

Když už nyní víte, o čem je histogram a jak se čte, pojďme si rovnou otevřít první zkušební snímek. Vy ale vlastně ještě nevíte, jak se to dělá… Je to jednoduché – máte hned tři možnosti. První je klasické otevření z menu File | Open Image (Ctrl + O). Druhá (a třetí) možnost spočívá ve využití paletek Browser a Folders. Ve Folders (složky) si najdete požadované umístění souboru, se kterým chcete pracovat, ten (a všechny ostatní ve složce) se vám zobrazí v Browseru (prohlížeči). Odtud jej dostanete na pracovní plochu buďto dvojitým poklepáním myší, stisknutím Entru nebo přetažením myší z Browseru na plochu. Takže možnosti jsou vlastně čtyři.

Automatické úrovně

Nejprve si všimněte, jaký jsem pro ilustraci následujících úprav vybral demosnímek. Histogram ukazuje, že zde chybí kresba v nejvyšších jasech – fotografie je podexponovaná.

Jde o běžný případ, jakých při fotografování potkáte stovky. A zrovna v takovéto situaci někdy dobře fungují automatické nástroje. Prvním z nich je funkce Auto Levels – automatické úrovně. Najdete ji v menu Adjust | Light | Auto Levels. Po její aktivaci se v Edit Listu objeví stejnojmenná paletka, uvnitř které najdete rozbalovací menu s položkami Auto a Advanced.

V režimu Auto funkce analyzuje obraz a bez možnosti ovlivnění jejích parametrů vyladí jasovou křivku a barevnost. U málo „poškozených“ fotografií se jí to obvykle daří, často je ale lepší sáhnout k nastavení Advanced.

Zde máte k dispozici dva posuvníky Correct Contrast (koriguj kontrast) a Correct Color Cast (uprav barevný odstín). První zmíněný asi nemá cenu komentovat, proč je zde ale korekce barev? Jde o to, že se změnou celkového kontrastu de facto vždy dochází také k barevným posunům – při zvyšování kontrastu se snímky více barevně nasycují (a obráceně). Takže právě posuvníkem Correct Color Cast můžete případné nežádoucí posuny opravit.

Made in Nikon

Auto Levels jsou však slabý „čajíček“ proti Nikonovic specialitě – D-Lightingu. Co je to vlastně za funkci? D-Lighting oproti Auto Levels pracuje více s jasovým kanálem, barevné posuny jsou zde spíše druhotného charakteru. Primárně „sahá“ do stínů a snaží se vyrovnat vysoký kontrast. Zachovává však pozvolnou jasovou křivku, takže při citlivém použití nedochází k nežádoucí posterizaci. Je-li snímek podexponovaný, roztáhne jasový rozsah i do světel – zkrátka optimalizuje expozici fotografie.
V Capture NX 2 – pokud fotografujete do RAWu – najdete D-Lighting hned dvakrát: jako Active D-Lighting a „normální“ D-Lighting. Nikon sice uvádí, že mezi aktivním a „normálním“ D-Lightingem mohou být ve výsledku malé rozdíly, nicméně to se týká hlavně použití ve fotoaparátu. My si vyzkoušíme oba.

Nejprve k Active D-Lightingu: Jak jistě víte, jde o funkci fotoaparátu, která pracuje přímo při ukládání fotografie po jejím pořízení. V Capture NX 2 s ní můžete pracovat jen pokud jste ji měli při pořízení snímku ve fotoaparátu zapnutou. Musíte ale fotit do RAWu a to přístrojem, který tuto funkci podporuje.

Active D-Lighting najdete v Edit Listu hned nahoře na konci sekce Camera Settings. Jediné rozbalovací menu má šest až sedm položek (podle typu fotoaparátu) se vzrůstající intenzitou funkce.

Unchanged znamená nastavení nezměněné oproti nastavení ve fotoaparátu v okamžiku pořízení snímku, Off je vypnutý Active D-Lighting. Low znamená nízký, Normal, Vysoký, Extra vysoký…

Vyzkoušejte si sami, co to s fotografií dělá. Obecně čím vyšší nastavení, tím je fotografie celkově jasnější, avšak kontrast zůstává vyrovnaný. „Hmota“ histogramu se posunuje více vpravo a celkově se roztahuje.

„D-světlování“

Trochu jinak se pracuje s „normálním“ D-Lightingem, který vyvoláte z menu Adjust | Light | D-Lighting – paletka se tentokrát v Edit Listu objeví v sekci Adjust.

Standardně je zapnutá volba Faster (HS) /rychlejší/, nicméně ta neposkytuje takovou kvalitu a možnosti jako režim Better Quality (HQ) /lepší kvalita/, proto se rovnou přepněte na něj.

Jak vidíte, možnosti nastavení se změnily na Shadow Adjustment (nastavení stínů), Highlight Adjustment (nastavení světel) a Color Boost (něco jako barevné zesílení). Program automaticky nastavuje hodnoty na 50 | 1 | 60, minimálně první z nich standardně bývá nadsazená.

Opět ale zkuste sami, co jednotlivé posuvníky dělají. Nejvýrazněji do obrazu zasahuje první, Shadow Adjustment – ten tvoří jakési gros D-Lightingu. Stejně jako v případě výše popisovaného Active D-Lightingu dochází k roztahování dynamického rozsahu a „zaplnění“ světel. Pokud by se vám podařilo nastavením první hodnoty vytvořit ve snímku nechtěné přepaly (nebo už tam byly ve zdroji), můžete je eliminovat posuvníkem Highlights Adjustment. Poslední volba – Color Boost – tentokrát podobně jako funkce Correct Color Cast u Auto Levels (viz výše) ovlivňuje barevné nasycení fotografie. S tímto posuvníkem hýbejte vždy až po prvních dvou provedených nastaveních (Shadow a Highlight Adj.)

Kapitoly článku

[chapters]