Z intervalu časosběr aneb vytváříme video z dílčích snímků

Na konci článku Svíčkování aneb časosběrné video v zimním interiérovém cvičení jsem slíbil, že se budu ještě – v samostatném materiálu – věnovat tvorbě videa z dílčích snímků pořízených pomocí intervalového snímání. Sliby se mají plnit, takže návod je zde!

Jak už to ale bývá, pravděpodobně tímto článkem neuspokojím všechny čtenáře. Časosběrné video v počítači jde vyrobit v lecčems. I když to nemusí být pravidlo, měl by vyhovět například každý slušný editor videa nebo chcete-li jinými slovy střihový program. V něm jednoduše dílčí snímky naskládáte na časovou osu za sebe, nastavíte jim délku trvání a necháte vyrendrovat video. Střihové softwary mají tu výhodu, že v nich můžete rovnou video opatřit titulky, prolínačkami mezi scénami apod. Existuje ale také jednodušší postup, který umožňuje profesionální videoeditor Adobe Premiere – krátce se ho dotknu úplně na konci tohoto článku.

V jiném světě

Zůstaneme-li ještě u videoeditorů, pak je třeba brát v úvahu, že kvalitní softwary tohoto typu nejsou zadarmo, ale co je horší – pro fotografa, který dosud se zpracováním pohyblivých obrázků neměl žádné zkušenosti, představují úplně jiný svět než programy pro úpravu statických snímků. Naštěstí to vědí také softwaroví vývojáři a jednoduché funkce pro tvorbu časosběrných videí zakomponovali i do některých programů pro fotografy. Jedním z takových je free software Picasa, u kterého si ukážeme podrobný postup. Picasa existuje jak pro platformu Windows, tak i pro Mac, a do loňského roku byla k mání také pro Linux (jak je to nyní, skutečně netuším, protože Linux je pro mě velmi cizí pojem). Zdar si tedy Picasu stáhněte na webu https://picasa.google.com/ a jdeme vytvářet časosběrná videa!

Jak ošidit knihovnici

Pokud ještě o Picase nic nevíte, měli byste se nejprve seznámit s jednou její důležitou vlastností. Picasa totiž neumí pracovat jako obvyklý prohlížeč fotografií, v němž jednoduše najdete složku se snímky, které pak můžete zobrazovat (a editovat). Fotografie, se kterými chcete v Picase pracovat, musíte nejprve importovat do její databáze – v tom je tento program podobný například Lightroomu nebo iPhotu či Aperture od Apple. To by ještě samo o sobě nevadilo, protože právě díky databázové organizaci umožňuje Picasa bezztrátové úpravy fotografií.

Zádrhel je v tom, že jakmile Picasu nainstalujete a poprvé spustíte, začne vám drze procházet disk(y) a indexovat si jakékoliv obrázky, které na nich najde. I když před ní nemáte žádné tajnosti, měli byste vědět, že může jít (podle počtu vašich snímků) o činnost docela zdlouhavou. A navíc: I když provedete prvotní indexování fotografií, při dalším spuštění Picasa opět prochází uložiště a hledá nové obrázky. Ne každému to může vyhovovat, zvláště, když si Picasu zvolíte – jako my – coby pouze jednorázový nástroj ke tvorbě časosběrných videí. Naštěstí existuje možnost vypnutí zmíněné funkce, respektive možnost omezení oblasti prohledávání.

Hned, jak Picasu poprvé spustíte, klepněte nahoře na menu Nástroje | Správce složek. V přehledném dialogovém okně pomocí volby Odebrat z Picasy zakažte indexování všech složek – samozřejmě s výjimkou té, ve které máte umístěny fotografie z intervalového snímání. Pak už jen posečkejte, než Picasa vaše vybrané snímky začlení do svojí knihovny.

Klíčové slovo – film

Náš zdrojový materiál tedy máme v knihovně Picasy, zbývá už jen poslední krok – vytvořit z něj video. Označte nyní fotografie, ze kterých chcete udělat pohyblivé obrázky. Postup je stejný jako u drtivé většiny jiných programů – klepněte myší na náhled prvního snímku, poté zmáčkněte klávesu Shift a klepněte na poslední fotografii.

V menu Vytvořit zvolte položku Film a následně Z výběru. Picasa vytvoří novou záložku Movie Maker, ve které dominuje rozměrný náhled, pod ním časová osa a miniatury dílčích snímků, vlevo pak ovládací prvky. Pojďme rovnou k nim.

Na záložce Film vyberte v rozbalovacím menu Styl přechodu možnost Časosběr. Dále je třeba hned pod tím nastavit Trvání snímku. Program umožňuje nastavit hodnotu od 1/30 s do 1/6 s, přičemž výstupní video má vždy snímkovou frekvenci 30 sn./s. Co tato čísla znamenají, to jste se již dozvěděli v předchozích dvou článcích o časosběrném videu – jestliže v tom „plavete“, doporučuji opáčko zde a zvláště pak zde.

Co tu máme dále? Význam rozbalovacího menu Rozměry je naprosto jasný, volbu Oříznutí fotky na celý snímek byste využili, pokud byste neměli dílčí fotografie nachystané dopředu ve správném rozměru a poměru stran. Před tím se ještě nachází možnost Zobrazit popisky, což je volba umožňující zobrazení textových popisek ve volitelné ITPC položce Description každé fotografie. Této funkce by se dalo využít k vytvoření jakýchsi jednoduchých titulků.

Jistě jste si ale všimli, že video standardně nezačíná první fotografií vašeho výběru, ale program před něj vloží úvodní titulek. Ten trvá sekundu a půl a jeho vlastnosti můžete měnit na záložce Snímek. Asi není nutné podrobně vysvětlovat jeho volby, pouze se zastavíme u spodního textového pole.

V něm program automaticky vyplní název složky fotografií a datum jejího založení. Oba texty samozřejmě můžete libovolně změnit. Rozbalovací menu Šablona nad tím vám dává možnost vybrat z několika vzhledů a animací úvodního titulku.

Takovéto „titulkové snímky“ můžete do videa vkládat de facto libovolně. Vlevo pod náhledem najdete tlačítko Přidat nový textový snímek – ten se vloží za konkrétní snímek, který jste vpravo vedle tlačítka vybrali. Pozor – tyto snímky už jsou „dlouhé“ pouze jeden frame, tedy třeba jen třicetinu sekundy (osobně jsem nepřišel na to, jak jednomu snímku nastavit větší délku).

Jakmile máte vše nastavené, stačí už jen klepnout na tlačítko Vytvořit film a podle jeho délky si počkat, než Picasa soubor vygeneruje. Pomocí tlačítka nad tím – YouTube – můžete také hned vaše první časosběrné video poslat na tento oblíbený web pro sdílení pohyblivých obrázků.

Pro profíky…

V úvodu jsem slíbil vychytávku pro majitele profesionální střižny Adobe Premiere. Ne, že by uměla v ohledu spojení statických snímků do pohyblivého videa o něco více než Picasa, ale umí to velmi elegantně a navíc neuvěřitelně rychle – ostatně programy od Adobe jsou známé svojí skvělou správou paměti a efektivním využíváním systémových prostředků počítače (až na výjimky s příponou Elements…).

Ale pojďme k postupu – bude to rychlé: Otevřete stávající nebo vytvořte nový projekt, poté hned spusťte import (File | Import nebo rychleji Ctrl + I), najděte složku s předpřipravenými snímky a označte první z nich.

Důležité – dole v okně zaškrtněte volbu Numbered Stills a klepněte na Open. Obsah celé složky se tím – podotýkám, že bleskurychle – naimportuje do „Premiéry“ jako videosekvence (Clip)… Adobe Premiere těmto klipům standardně nastavuje frekvenci 25 sn./s, tu ale můžete jednoduše změnit. Klepněte na klip pravým tlačítkem myši, zvolte Modify | Interpret Footage. V zobrazeném okně Modify Clip je jako první sekce Frame Rate, v ní klepněte na Assume this frame rate a v políčku vedle této volby zadejte snímkovou frekvenci. Dole pod tím se vám v řádku Duration ukazuje délka klipu ve vztahu ke snímkové frekvenci.

Nyní už jen klip přetáhněte do časové osy videa a můžete s ním zacházet jako s libovolnou videosekvencí. Jednoduché, rychlé, dokonalé…

Učte se od nejlepších

Abyste nebyli znechuceni jen suchou teorií softwarového zpracování časosběrného videa, mám pro vás na úplný závěr malou – no, spíše velkou – inspiraci. Tvorba Dustina Farrella patří k tomu nejlepšímu, co lze na světové „timelapse scéně“ vidět. Jeho série Landscapes je prostě úžasná. Na Vimeu pak najdete více videí tohoto autora.