Tři funkce, kvůli kterým stojí nový Coolpix P330 za hřích

Mezi posledními novinkami Nikonu, které byly ohlášeny na začátku března tohoto roku, tedy zejména ve stínu Nikonu Coolpix A a objektivu AF-S Nikkor 80–400 mm F4,5–5,6G ED VR, se tak trochu nesměle krčil kapesní Coolpix P330. Nicméně každému, kdo umí jen trochu „číst“ technická data, bylo dopředu jasné, že tenhle nenápadný kompakt funkcionalistického designu bude velmi zajímavým kouskem v portfoliu Nikonu.

My jsme Nikon Coolpix P330 před nedávnem získali do redakce Nikonblogu na testování, a můžeme potvrdit, že „papírové předpoklady“ nelhaly – je to skutečně pozoruhodný kousek. Než ale přineseme tradiční recenzi, pojďte se navnadit malou upoutávkou. Vybrali jsme tři funkce, které vás jistě zaujmou. Takže pojďme na to hezky podle abecedy.

GPS přijímač a jeho funkce

Tak jako je nejfotografovanějším námětem člověk nebo lidé obecně, pak nejvíce fotoamatéři pořizují své snímky na cestách. Alespoň takto hovoří výzkumy či ankety. Ale není důvod jim nevěřit – vždyť sáhněte si sami do svědomí – kde nejvíce fotografujete? „Džípíeska“ se při focení na cestách samozřejmě hodí mnohem více, než když se pohybujete jen v nejbližším okolí nebo v krajích důvěrně známých. Ostatně o využití GPS jsme už na Nikonblogu psali například v článku GPS ve fotoaparátu a relativní poloha.

Nikon Coolpix P330 je prvním kompaktem „třístovkové“ řady, který je přijímačem zeměpisných souřadnic vybaven. GPS funguje velmi přesně a spolehlivě, podle mého názoru je vybavena tzv. statickou navigací (byť ověřeno to nemám), kdy při pomalém pohybu nebo delším stání na místě signál „neposkakuje“ kolem výchozího bodu.

Klasickou funkcí GPS ve fotoaparátu je zaznamenávat zeměpisné souřadnice – a v tomto případě i nadmořskou výšku – do EXIF hlavičky fotografií. To Coolpix P330 zvládá na jedničku. Cestovatele však zaujme další možnost práce s polohováním – ukládání tzv. tracklogu – záznamu o prošlé či projeté (nebo snad proletěné) trase. V menu fotoaparátu si zvolíte délku intervalu, v jakém se budou jednotlivé body trasy do protokolu zapisovat. Na výběr máte 15 s, 30 s nebo jednu minutu. Poté spustíte nahrávání a dál se nestaráte. Fotoaparát tracklog zaznamenává, i když je vypnutý – ostatně informuje vás o tom na displeji.

Jakmile dorazíte do cíle, je třeba protokol uložit. To je otázka pár klepnutí v menu, jen se nelekněte, trvá to – podle délky cesty samozřejmě – trochu déle a fotoaparát nijak neindikuje průběh, pouze vás na závěr informuje o provedené akci. Tracklogy najdete na kartě ve složce NCFL v podobě souborů s příponou LOG. Co s nimi?

Můžete je „předhodit“ některé webové službě, jež vám na základě jejich obsahu zobrazí trasu a umožní také třeba přidat i pořízené fotografie. Takovýchto služeb či aplikací je mnoho, já používám třeba EveryTrail.

Vestavěný ND filtr

Nikon Coolpix P330 je vybaven objektivem, který se na širokém konci chlubí vysokou světelností F1,8. Nejkratší čas maličké centrální závěrky je ale jen 1/2 000 s, nejnižší citlivost pak ISO 80. Stačí trochu více sluníčka – které, jak doufám, k nám už letos konečně definitivně dorazilo – a máte problém. Musíte vy nebo expoziční automatika clonit… To ale u kompaktů není ideální stav. V případě Coolpixu P330 však můžete být naprosto v klidu! Prostě zapnete vestavěný ND filtr a expozice je hned o 3 EV delší.

Neutrálně šedý filtr má dva módy – ručně zapnutý (nebo vypnutý) a automatiku. U té je ale třeba vědět, že pracuje pouze v režimu P. V módech S, A nebo plném manuálu sice zapnout jde, nicméně chová se jako vypnutá. Nic vám ale nebrání aktivovat ND filtr ručně.

Jak si můžete všimnout výše na ukázkách obrazovek, ovládání neutrálního filtru je možné klasicky z menu, nebo jej lze přiřadit tlačítku Fn na přední stěně tohoto fotoaparátu. To jsem ostatně také hned udělal, protože to považuji za jednu z nejsmysluplnějších funkcí tohoto fotoaparátu.

Video jako v kameře

A jsme u poslední z trojice funkcí, kterými si nový Nikon Coolpix P330 získal naši pozornost – videa. Pohled do tabulky technických dat nenaznačuje žádnou zvláštnost. Maximální kvalita je 1 080/30p s možností prokládaného 1 080/60i, k mání je i nějaké to v současné době moderní „sloumoušn“ video, zvuk je stereo, pochopitelně bez možnosti připojení externího mikrofonu – to u kapesního kompaktu opravdu nečekejte.

Co je zde tedy tak zajímavého? Paradoxně funkce, které jsou u videokamer nebo chcete-li kamkordérů naprosto běžné, u fotoaparátů ale víceméně nezvyklé – možnost pauzy při natáčení videa, možnost doostření v režimu AF-S a možnost aretace expozice…

Já vím, může se to zdát jako blbost, ale možnost udělat v záznamu pauzu a po změně scény pokračovat v natáčení, je poměrně důležitá funkce. Ne každý uživatel totiž ovládá střih videa v počítači a požaduje de facto hotový záznam z kamery/fotoaparátu. S trochou štěstí, když si natáčení pečlivě rozplánujete, uděláte právě pomocí pauzy pěkný „filmeček“.

Funguje to jednoduše: Červené tlačítko videospouště na zadní stěně fotoaparátu záznam zapíná a vypíná. Chcete-li jej přerušit, stiskněte tlačítko OK. Opětovným stiskem v nahrávání videa pokračujete.

Jen pro přesnost: Funkce pauzy, ani následně popsané možnosti doostření a aretace expozice nepracují ve zpomalených nebo zrychlených režimech videa, plus také při nahrávání do Applovského iFrame.

Co jsme to tu měli dále? Doostření v režimu AF-S… Než se k němu dostaneme, je třeba říci, že nedoporučuji používat mód autofokusu AF-F, tedy kontinuální ostření. Ne, že by nefungovalo, s tím problém není. Ale sice slabý, přesto však slyšitelný motorek autofokusu je citlivými mikrofony zaznamenáván a ruší pořízené videosekvence. Díky velké hloubce ostrosti kompaktu s malým snímačem není třeba permanentně přeostřovat optiku, takže je výhodnější natáčet video v režimu autofokusu AF-S, čili single neboli jednorázového zaostření.

Jakmile se dostanete do situace, kdy už i tak potřebujete přeostřit (typicky při velké změně předmětové vzdálenosti), ideálně dáte pauzu – viz výše – a stisknutím levé polohy čtyřsměrného voliče dočasně aktivujete autofokus. Sice nevím, proč tato funkce není přiřazena spoušti fotoaparátu, kde bychom ji logicky očekávali, pracuje však spolehlivě i takto.

Ostatně protější polohu čtyřsměrného voliče, tedy šipku doprava, využijete také – a to pro funkci neméně důležitou – pro aretaci expozice. Však to znáte: Pro technicky ideální video je nejlepší pracovat v režimu M, tedy plném manuálu. Na to však pokaždé není čas, mnohdy natáčíte video „od pasu“, bez přípravy. Spokojíte se ale s blikající nahrávkou od skokových změn clony nebo expozice, provedených automatikou? Nyní už nemusíte.

Natáčejte video klidně v módu P, ale na jasově střední části záběru si zaaretujte expozici – prostě stiskněte pravý volič. Aparát tak nebude měnit ani clonu ani čas a obrazová složka záznamu bude bez jasových skoků. Pochopitelně že takto nemůžete švenknout od nejvyšších světel k nejhlubším stínům – je třeba si vybírat záběry se stejnou nebo podobnou světelnou intenzitou. To už je práce pro hlavu kameramana – zde žádný stroj nepomůže.

Bylo by toho více

Tedy po pravdě, tento článek není úplně přesný – těch funkcí, nebo spíše vlastností, kvůli kterým P330 stojí za hřích, je totiž více než jen tři. Minimálně čtyři až pět… Ano, čtvrtou je výborná obrazová kvalita a pátá pak možnost záznamu do RAWu. To prozrazuji předem, přesvědčit se však budete moci až v recenzi Coolpixu P330, kterou na Nikonblog.cz připravím zhruba příští týden. Těšte se, je na co!