• „Z účastníků workshopů se stávají spolupracovníci, přátelé, děláme společné projekty.“ Rozhovor s Petrem Janem Juračkou

     • 28. 4. 2015 • Kultura • 1 komentář

    Dělat rozhovor s Petrem Janem Juračkou po pravdě není vůbec lehké. I když vám okolí spílá do workoholiků, před tímto mladým mužem mnoha profesí a zájmů se po chvíli cítíte jako lenoch, který neví, co si počít s volným časem. Jen považte: Petr Jan Juračka je vědecký pracovník na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy, kde ale pracuje také jako fotograf a kameraman, občas též zastává roli řidiče. Do toho je ambasadorem Centra FotoŠkoda, fotí pro ZOO Praha, pořádá fotografické workshopy, cestovatelské přednášky, lektoruje v Národním institutu pro další vzdělávání, cestuje, leze po horách. Navíc publikuje v češtině a angličtině a věnuje se popularizaci vědy na přednáškách pro děti, přičemž sám má druhého potomka „na cestě“. Snad jsem na něco nezapomněl… Ano, zapomněl. Je totiž třeba dodat, že všechno, co Petr Jan Juračka činí, dělá s maximálním nasazením a vskutku výborně.
     

    Rozhovor s Petrem Janem Juračkou pro Nikonblog.cz

    Foto Petr Jan Juračka

     

    Rozhovor s Petrem Janem Juračkou
    Nejprve k vaší lektorské činnosti – v chystané Nikon škole se pod vaším vedením budou konat hned čtyři workshopy. Popište je našim čtenářům, prosím.

    V Nikon škole budu lektorovat kurzy Makro a mikrofotografie 1. a 2. a Fotografie přírody na Luční boudě a v Českém Švýcarsku. V Českém Švýcarsku vedu kurzy už dlouhou dobu, letos začínám sedmou sezónu pod hlavičkou obecně prospěšné společnosti České Švýcarsko, takže si troufám říci, že tento kraj znám celkem dobře a mám také „záchytné body“ pro různé varianty počasí. Vodím lidi na místa, kde už jsem byl mockrát a kde to mám dobře nachozené. V Českém Švýcarsku si to účastníci kurzů určitě užijí, protože kromě samotného focení mám vymyšlenou celou škálu aktivit, které s fotografováním sice souvisí, ale na chvilku odvedou pozornost od vlastního „krajinaření“ směrem k netradičním zážitkům. Kdyby nevyšlo počasí pro klasickou krajinářskou fotografii a časosběry, máme k dispozici podzemní prostory, kde se dá fotit jakási obdoba lightpaintingu – kresby světlem, což je týmové snímání, kde se všichni účastníci dosyta „vyblbnou“. Ale i třeba v dešti je možné ze soutěsek fotografovat výhledy na řeku.

    Na Luční boudě, kromě toho, že je tam perfektní technické zázemí, vylezete z peřin a jste v 1 400 m n. m. na hřebenech Krkonoš, na jednom z nejhezčích míst tohoto pohoří – takže to je skvělé místo pro druhý krajinářský workshop. Účastníci se v závislosti na aktuálním počasí mohou těšit na focení noční oblohy, východů a západů slunce, plus samozřejmě na časosběrné snímání. Pro případ špatného počasí bude  k dispozici vybavení pro makro a mikrofotografii řekněme ateliérového charakteru. Potenciální účastníky by mohla nalákat také informace, že se na Luční boudě nachází nejvýše položený pivovar ve střední Evropě. A pivo Paroháč je fakt výborné! Mimochodem, na posledním workshopu na Luční boudě jsme v rámci makro/mikro bloku fotili také zdejší pivo a dopadlo to myslím skvěle.
     

    Rozhovor s Petrem Janem Juračkou pro Nikonblog.cz

    Foto Petr Jan Juračka

     

    Prozraďte prosím ještě více informací týkajících se právě workshopů Makro a mikrofotografie.

    Kurzy makro/mikrofotografie budou probíhat v Praze na půdě Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy, přičemž účastníci budou moci makroskopovat a mikroskopovat vlastními fotoaparáty, protože zde jsou k dispozici veškeré redukce. Zaměření těchto workshopů bude spojeno se živými zvířaty. Budeme mít nádherné motýly, k tomu se pak přidají minerály, zlato, stříbro; objektů bude opravdu hodně. Budeme používat techniky trochu odlišné od klasické makro nebo mikrofotografie. Vyzkoušíme si focení v různých rovinách ostrosti jak na živém, tak neživém objektu, plus samozřejmě následné skládání dílčích snímků do jedné fotografie o velké hloubce ostrosti. Budeme se učit pracovat s bezdrátovými blesky Nikonu. Třešničkou na dortu ale bude úplná specialita – chemický časosběr, v němž zaznamenáme růst krystalů.

    Když lektorujete workshopy, obohacuje vás společnost podobně „postižených“ lidí, kteří sice možná ještě neumí to, co vy, ale chtějí se to naučit a jsou do toho „zažraní“?

    To určitě ano! Na kurzech se velmi často setkávám s lidmi, kteří mají více času číst, sledovat nejrůznější diskuzní fóra, a nezřídka se stává, že přicházejí s různými tipy, nebo se naopak na rozličnou problematiku, o které někde četli, ptají. Když znám odpověď, tak se rád podělím o informace, když nevím, tak to ochotně přiznám a nechám si to od nich vysvětlit. Ve finále nové poznatky také většinou prakticky vyzkoušíme. Navíc se stává, že se účastníci workshopů změní na spolupracovníky, stávají se z nás přátelé, děláme společné projekty. To obohacení je obrovské.
     

    Pozvánka na workshopy Petra Jana Juračky

    Máte-li zájem zúčastnit se některého z workshopů s Petrem Janem Juračkou, sledujte jej na webu Nikonskola.cz.

    A protože budou postupně přibývat nové workshopy a termíny kurzů, doporučujeme vám, abyste se na Nikon škole přihlásili k odběru e-mailového newsletteru a zároveň sledovali aktivity této vzdělávací instituce Nikonu na Facebooku.

     

    Rozhovor s Petrem Janem Juračkou pro Nikonblog.cz

    Foto Petr Jan Juračka

     

    Jestli jsem to dobře pochopil, tak jste velký fanda časosběrů. Já jsem si to párkrát zkusil, abych zjistil, že pracnější je snad už jen natáčení filmu. Jak při svém vytížení stíháte ještě i tohle?

    S tou pracností časosběrných videí to není zase tak strašné. Když máte dobře vymyšlené workflow, tak se dá všechno stíhat. Jedu například někam k vodě, postavím foťák na motorový slider a on pracuje sám. My mezitím lítáme vrtulníkem, natáčíme, fotíme. Rozhodně u toho časosběrování nesedím a neposlouchám cvakání závěrky. Skládání časosběru v počítači pak probíhá opět víceméně automatizovaně, při večeři, přes noc…

    A co na to říká závěrka vašeho fotoaparátu?

    Můj německý kamarád Gunther Wegner, což je autor světově nejznámějšího programu na zpracování časosběrů, LRTimelapse, člověk, který se tím už několik let živí čili produkuje tento software a sám natáčí časosběrná videa po celém světě, má nádherné tričko, na kterém je napsáno: No, I don’t care about my shutter (Nemám obavy o svoji závěrku). Když se jej zeptáte, kolik „oddělal“ závěrek, odpoví, že ještě ani jednu. Já mám na starém Nikonu D300 nafoceno asi 250 000 snímků a závěrku mám pořád původní. Můj D610 má zatím za sebou asi jen 100 000 cyklů závěrky, ale že bych se o ni bál, tak to ani náhodou. Mimochodem, Gunther je samozřejmě také Nikonář ;-)

    Fotíte také HDR, ale jako možná jeden z mála fotografů používáte tuto techniku nikoliv profláklým kýčovitým stylem, nýbrž se snažíte o přirozené podání, tedy o to, aby HDR na fotografiích divák nepoznal. Čili to děláte kvůli dynamickému rozsahu, že ano?

    Ano. Já hodně dělám HDR v zaměstnání – tam jsou záběry s obrovským dynamickým rozsahem. V krajině samozřejmě také, ale… od doby, kdy mám Nikon D610, HDR v terénu pomalu opouštím. Dynamický rozsah snímací soustavy se totiž v posledních letech velmi zvýšil, běžně má rozsah 14 EV, a tak kolikrát i v té krajině sáhnu po pouhé jedné expozici. Expoziční bracketing však pro mě má – hlavně na cestách nebo třeba když jsem někde na laně – ještě jiný, větší význam. Protože v terénu nestíhám kontrolovat histogram, pořídím raději bracketingovou sérii a doma v klidu si vyberu nejlépe exponovanou fotografii.

    Vy jste mi prozradil, že máte nový dron, speciálně konstruovaný pro Nikon Coolpix A. A jak jsem usoudil z dalšího vyprávění, řekl bych, že zrovna Coolpix A je váš hodně oblíbený fotoaparát. Je to tak?

    Ano, to je pravda. Coolpix A je lehký a pohotový fotoaparát, jehož jednak „uveze“ můj dron, ale také si ho obecně cením na cestách, na kole i při rodinné fotografii. Díky Coolpixu A jsem třeba na horách schopen fungovat de facto bez zrcadlovky – pokud tedy nepotřebuji delší ohniska. Když jste na treku, který je na hranici vašich fyzických možností, počítáte každý dekagram hmotnosti, a to se pak malý fotoaparát s výbornou obrazovou kvalitou hodí nejlépe.
     

    Rozhovor s Petrem Janem Juračkou pro Nikonblog.cz

    Foto Petr Jan Juračka

     

    Zůstaňme u fotografické techniky – jaké je vaše další vybavení mimo Nikon Coolpix A?

    O Nikonu D610 jsem už mluvil, na něm mám velmi často nasazenou pevnou osmadvacítku se světelností F1,8 – tu mám moc rád. Také používám padesátku se stejnou světelností, a kdybych měl vyzdvihnout jedno sklo, které mám obzvlášť v oblibě a nedám na něj dopustit, tak to je 180mm Nikkor F2,8. Časosběry „jedu“ nejčastěji na DX formát – používám už zmiňovaný Nikon D300 nebo D3100. V těchto případech samozřejmě jasně preferuji 10,5mm rybí oko pro DX formát.

    Zoomy nepoužíváte?

    Jediný zoom, který vlastním, je DX Nikkor 12–24 mm F4, který sice není tak ostrý jako pevná skla, ale když se zacloní, tak je výborný.

    Proč preferujete pevná skla před zoomy? Je to pro jejich technickou kvalitu nebo – když to řeknu hloupě – proto, že se zoomy neumíte fotit? Vysvětlím to takto: Já sám to opravdu moc neumím. Při fotografování se zoomem obvykle využívám krajní hodnoty ohnisek a nic mezi tím…

    Tak to jste popsal přesně můj problém – skoro vždy na zoomu používám mezní hodnoty ohnisek. Co je ale pro mě zásadní, s pevnými skly se mi lépe komponuje záběr. Většinou vím, jaký objekt chci fotit, jakou perspektivu záběru chci mít, a tím pádem znám i ohnisko, které je třeba použít. Takže vezmu odpovídající pevné sklo. Sice pak třeba po horách musím víc běhat, ale to mi nevadí. U monofokálních objektivů je ve hře navíc ještě světelnost. Velmi často se pohybuji ve špatných světelných podmínkách, fotím na vysoké ISO a lepší světelnost je pak vítaným bonusem. Primárně mě ale skutečně zajímá hlavně komponování s jasnou vizí záběru a na to jsou pevná skla lepší.
     

    Čím fotí Petr Jan Juračka

    Nikon D610
    Těla:
    Nikon D610
    Nikon D300
    Nikon D3100
    Nikon Coolpix A
    Nikon 1 J1

    Objektivy:
    AF-S Nikkor 28 mm F1,8G
    AF-S Nikkor 50 mm F1,8G
    AF Nikkor 180 mm F2,8D ED-IF
    AF-S DX Nikkor 12–24 mm F4G ED-IF

    Blesky:
    Nikon Speedlight SB-900
    Nikon Speedlight SR200

     

    Na svém webu máte velmi povedené portréty vědců, jejichž jednotícím prvkem je poměrně kontrastní boční světlo. Svítíte raději blesky nebo spíše využíváte přirozeného osvětlení?

    Většinou je to kombinace přirozeného světla s blesky. Nepoužívám trvalé osvětlení, protože focení zpravidla probíhá velmi rychle – oni vědci jsou tak trochu jako rockové hvězdy – nemají na focení moc času. Fotografie vznikají během pěti až sedmi minut, málokdy mám k dispozici třeba půl hodiny. V těchto případech nepoužívám nikoňácký systém CLS. U portrétů potřebuji, aby blesk pracoval spolehlivě, i když není v dohledu řídící jednotka, takže z toho důvodu odpaluji blesky rádiem.

    Jak tedy pracujete s blesky při makro a mikrofotografii?

    Používám makroblesky Nikon Speedlight SR-200, které často doplňuji velkým bleskem SB-900, jež svítí na pozadí, a to vše někdy kombinuji i s denním světlem. V makro a mikrofotografii naopak nedám dopustit na CLS systém Nikonu, který zde funguje příkladně.
     

    Rozhovor s Petrem Janem Juračkou pro Nikonblog.cz

    Foto Petr Jan Juračka

     

    Možná trochu hloupá otázka: Fotíte do RAWu?

    To je dobrá otázka. Když jsem si před lety koupil Nikon D70, tak jsem prvních dvacet fotografií udělal do JPEGu, od té doby fotím jen do RAWu. Za posledních sedm let neznám nic jiného.

    Jaké jsou vaše důvody pro RAW?

    Prvním je dynamický rozsah. Z JPEGu „nevylovíte“ tak hluboké stíny a jasná světla jako z RAWu. Druhý rozdíl se jmenuje odstup od šumu. V RAWu mám úplnou kontrolu nad tím, která část obrazu bude nebo může být zašuměná. Posledním důvodem je obecně kvalita nekomprimovaného obrazu. Ani při náročnější postprodukci se nemusím bát, že by došlo k poklesu kvality z důvodu vícečetné komprimace. Navíc třeba u časosběrů, kdy dílčí fotografie při tvorbě videa kódujete do nějakého kodeku, který je z principu výrazně komprimovaný, máte s RAWem jistotu, že je to jediná ztrátová záležitost v pracovním procesu. RAW je prostě esenciální součást workflow, pokud to s fotografií myslíte vážně.

    Děkuji za rozhovor Petře!

     

    Petr Jan Juračka

    Petr Jan Juračka Vědecký pracovník a fotograf na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze.

    Velká část jeho práce se odvíjí od vědecké mikro a makrofotografie. Mezi jeho nejoblíbenější techniky zobrazování přírody patří skládaná světelná a elektronmikroskopická mikrofotografie, makrofotografie, časosběrná a letecká videa, pořízená drony řízenými rádii, či fotografování s použitím externích blesků a vlastnoručně vyrobeného příslušenství.

    V posledních letech se profesionálně věnuje také videu a časosběrným technikám.

    petr.juracka.eu

     

    Fotografie Petra Jana Juračky


     

    Video Petra Jana Juračky

     


    Autor

    Komentáře ke článku „Z účastníků workshopů se stávají spolupracovníci, přátelé, děláme společné projekty.“ Rozhovor s Petrem Janem Juračkou

    1. 29. 4. 2015 at 16:27

      Ta slova o rawu bych tesal do kamene!

      Hezký rozhovor. Petra znám jenom nadálku, ale moc na něm obdivuju zarputilost, se kterou si jde za svými nápady a dotahuje je až do úspěšného konce.

    Napsat komentář

    Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *